Po dokončení rezervace v roce 2021 je její plocha pro dva harémy dostatečně rozlehlá a také množství klisen je větší, než by zvládl v rámci jednoho stáda udržet pohromadě jeden hřebec.

„Menší harémy je hřebec schopen lépe ‚kontrolovat‘, tedy udržovat je pohromadě a ubránit proti případným vetřelcům. Z minulých let navíc máme zkušenost, že velké harémy měly tendenci se rozpadat na menší stádečka, a hřebec nebyl příliš motivován klisny více korigovat a udržovat pohromadě. Což příliš neodpovídá přirozeným podmínkám,“ vysvětluje etoložka Kateřina Šandlová z Jihočeské univerzity. 

Ke klisnám se připojili hřebci Niall a Anchor Kookaburra, kteří vyrostli ve fungujících harémech a mají tedy „řádné“ stádní vychování. Potom strávili několik let v hřebčích skupinách, které odpovídají bakalářským skupinám, které se přirozeně vyskytují v přírodě, a byli proto zvyklí na pobyt s dalšími hřebci a jejich vzájemné půtky a souboje. „Ty vypadají sice poměrně drsně, obzvlášť když při nich hřebci řičí. Ale díky zmíněné ‚výchově‘ ve stádě ale koně velmi dobře vědí jakou mají sílu. A kromě povrchových šrámů jsme za celou dobu fungování hřebčích skupin nezaznamenali jiná, vážnější poranění,“ doplňuje Kateřina Šandlová. 

Milovické rezervace se tak ještě více přiblížila k podmínkám obvyklým v přírodě. „Zásadní je za mě krok přirozeným směrem. Dáváme hřebcům a klisnám možnost volby, která je u stád v lidské péči prakticky zcela opominutá, a to zvolit si reprodukčního partnera,“ navázala etoložka Martina Komárková z České zemědělské univerzity. 

Rozdělení harémů proběhlo velmi rychle a hladce. „Když se hřebci poprvé setkali se stádem klisen, zhruba během hodiny o něco mladší hřebec Niall odvedl 18 klisen a zkušený plemeník Anchor Kookaburra pro sebe získal klisen 7,“ popsala Kateřina Šandlová dělení klisen do dvou stád. Situace v prvních dnech se přitom vyvíjela velmi dynamicky. „Další den ráno měl Niall pouze tři klisny a zbývající se podařilo získat jeho konkurentovi. Na konci dne si oba hřebci rozdělily klisny zhruba půl na půl,“ popsal vývoj v rezervaci Dalibor Dostál, ředitel ochranářské společnosti Česká krajina, která milovickou rezervaci založila v roce 2015 ve spolupráci s vědci.  

S výjimkou krátkých soubojů o klisny je v rezervaci klid. „Oba hřebci jsou v pořádku, bez viditelných zranění. A přestože se poklidně popásají, své harémy si bedlivě střeží, přesně tak, jako u volně žijících stád. Klisny se zdají s novým pořádkem celkem spokojené a již probíhaly první pokusy o namlouvání, i když pro hřebce poněkud bolestivé,“ popsala Kateřina Šandlová. 

Vývoj budou vědci dál sledovat. „Zejména úspešnost reprodukce v obou harémech a jejich stabilitu. Tedy zda a jak budou klisny mezi hřebci putovat. A jak si své harémy budou hřebci bránit, Ať už udržováním vzdálenosti, rozdělením rezervace na dva domovské okrsky nebo například zaháněním klisen od soka,“ zmínila Martina Komárková. 

Vytvoření dvou harémů a jejich pohyb v různých částech rezervace by měl příznivě ovlivnit i biologickou rozmanitost v rezervaci. „Kompaktnější skupiny, které se snaží hřebci držet pohromadě, odpovídají podmínkám, které se přirozené vyskytují v přírodě,“ uzavřel Dalibor Dostál. 

Ochranářská společnost Česká krajina na projektech spojených s ochranou přírody spolupracuje s experty z Biologického centra Akademie věd České republiky, Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, Univerzity Karlovy v Praze, Ústavu biologie obratlovců Akademie věd České republiky, Botanické zahrady hlavního města Prahy, Zoo Liberec, České zemědělské univerzity v Praze, Mendelovy univerzity v Brně, Masarykovy univerzity v Brně a dalších odborných institucí.

Na podporu projektů ochrany přírody může veřejnost přispět prostřednictvím portálu pomahamekrajine.cz .

Středočeskénovinky.cz informoval Dalibor Dostál, ředitel ochranářské společnosti Česká krajina.