V srdci starobylého města Patan v indickém Gudžarátu se nachází jedno z nejúchvatnějších děl středověké architektury: Rani ki Vav, neboli „Královnina studna“. Tento monument byl postaven v 11. století královnou Udayamati na památku jejího manžela, krále Bhimy I. z mocné dynastie Chaulukya. Podle historického textu Prabandha-Chintamani, který napsal džinistický učenec Merutunga v roce 1304, královna zahájila stavbu po smrti svého manžela, ačkoliv dokončení se mohla ujmout královská správa.
Rani ki Vav je tak nejen technickým a uměleckým zázrakem, ale i monumentálním výrazem osobní lásky a duchovní úcty.
„Tato studna není pouhým zdrojem vody, ale posvátným chrámem, který obrací pozornost poutníků k hlubinám lidské duše i země,“ píše server 30stades.com.
Rani ki Vav představuje vrchol stylu Māru-Gurjara (známý také jako Solanki styl), který vynikal v oblasti západní Indie v období 10.–12. století. Studna má podobu obráceného chrámu, sestupujícího hluboko pod zem, symbolicky znázorňujícího cestu k duchovní očistě skrze vodu. Má sedm úrovní teras a přes 1 500 vytesaných plastik, z toho 500 hlavních, zobrazujících hinduistické bohy jako Višnu v jeho deseti inkarnacích (Dashavatara), ale také tančící apsary, ženy při denních činnostech, či výjevy z mytologie.
Celý komplex je vytesán z pískovce, s pečlivě propracovanými sloupy, výklenky, schodišti a svatyněmi. Je považován za jeden z nejdokonalejších příkladů symetrie, detailu a proporcí v indické podzemní architektuře.
Řeka Sarasvati, kdysi mohutný vodní tok, jejž Indové po tisíciletí uctívali jako matku života, naplnila v průběhu století studnu vodou a poté ji pohřbila pod nánosy bahna a písku. Celý komplex zůstal pohřben více než 500 let. Když britští archeologové Henry Cousens a James Burgess studovali lokalitu v 19. století, objevili pouze několik vyčnívajících sloupů.
Od 40. let 20. století zahájil Archeologický průzkum Indie (ASI) rozsáhlé restaurace, které trvaly až do roku 1986. Přes obrovský historický význam zůstávala stavba dlouho mimo hlavní zájem. Teprve v roce 2014 byla Rani ki Vav oficiálně zapsána na seznam světového kulturního dědictví UNESCO.
„Rani ki Vav je výjimečný příklad podzemní architektury s důrazem na technické řešení a uměleckou výzdobu,“ uvádí UNESCO.
V hinduistické tradici je voda symbolem očisty a spojení se spiritualitou. Chrámová studna není jen funkční stavbou, ale duchovním centrem. Poutníci sestupovali po schodech do hlubin jako součást duchovního očištění a meditační praxe. Zatímco běžné studny sloužily vesnickým komunitám, Rani ki Vav byla stavěna jako monument královské zbožnosti a estetického ideálu.
Psali jsme:
Její obrácená struktura je jedinečná. Chrámové prvky, které bývají nahoře (věžičky, portály, sloupy), se zde nacházejí v podzemí, čímž zdůrazňují mystérium a ponor do duchovna.
Rani ki Vav dnes přitahuje tisíce návštěvníků z celého světa a stala se jedním z hlavních turistických cílů Gudžarátu. V roce 2018 se její vyobrazení dostalo na novou indickou bankovku v hodnotě 100 rupií. Lokalita je pečlivě udržována a navzdory své stáří je ve výborném stavu.
V roce 2023 proběhly nové výzkumy, které se zaměřily na hydrologické kanály pod studnou a na techniky použití zámkového kamene, které drží konstrukci bez malty. Zůstává záhadou, jak tehdejší stavitelé zvládli tak přesné spojení masivních bloků bez moderní techniky.
Rani ki Vav není jen architektonickým zázrakem, ale i poselstvím o oddanosti, duchovní hloubce a lidské tvořivosti. Představuje spojení vědy, náboženství, umění i emocionální síly. Je památníkem, který přežil staletí zapomnění, a přesto dodnes inspiruje a fascinuje svou krásou i tajemstvím.
(vlk, 30stades.com, Unesco.org, foto: zai)
