Žáci se proto ptali mistra: Kdo to napsal? Když vám řeknu, že to napsal Buddha, budete text obdivovat, každé ráno na něj položíte květiny a budete se mu klanět. Když vám řeknu, že text napsal patriarcha, budete k němu chovat velkou úctu, ale už se mu nebudete klanět jako Buddhovu textu. Když vám řeknu, že autor byl mnich, možná vás to zmate. A jestli zjistíte, že to napsal náš kuchař, tak se budete jen smát, odpověděl mistr. Takto zachází se znalostmi většina z nás i dnes, proto si neuvědomujeme mnohé a důležité skutečnosti a ztrácíme radost z každodenního života.

Při hodnocení odcházejícího roku je možné konstatovat, že vztahy mezi Moskvou a Pekingem se nejen udržely, ale také zrychlily svoji pozitivní dynamiku. Hlavním důvodem je probíhající všeobecná degradace systému mezinárodních vztahů, kterou způsobily především USA, NATO a satelity nově vytvořených vojenských aliancí, bloků a plné čekárny na členství v nich.  

V rozšířené rusko-čínské smlouvě lze identifikovat koncepční základy dvoustranných vztahů. Hlavním z nich je rozvíjet přátelství z generace na generaci a nikdy nebýt nepřáteli. Definice přátelství pochází z padesátých let a vědoucím je známá: stát zády k sobě. Smlouva pro tento koncept přátelství poskytuje právní a politický základ. Potažmo vyzdvihuje psychologický aspekt a osvětluje důsledky přátelských vztahů. Jedním z výsledků rozšířené smlouvy je mimo jiné v české kotlině prakticky neznámý projekt jeden plynovod - dva mosty. Jedná se o silniční most mezi Blagoveščenskem a Chej-che a železniční mezi Tung-ťiangem a Nižněleninskem. Projekt se nachází v úspěšně realizační fázi a tvoří základ obchodní, ekonomické a vojensko-strategické spolupráce a občanských interakcí mezi RF a ČLR. V kontextu uvedeného by vláda ČR si mohla uvědomit, že z více než 170 zemí, s nimiž má Čína diplomatické vztahy, jsou pouze čínsko-ruské vztahy označovány za bilaterální vztahy, které vstupují do "nové éry".

V podstatě se musíme smířit s tím, že jsme se stali svědky opakování části historie pod názvem o nás, bez nás. Přičemž je nutno uvědomit si, že o nás obsahuje nejenom ČR, ale celou EU. I když dojde po úvodním jednání v Ženevě (10. ledna) k jednání s dnes neexistující Radou RF - NATO a poté s OBSE, podstata věci se ne(z)mění. USA, NATO a EU bitvu s Kremlem prohrály. Tzv. nová diplomacie bude hledat formule k vysvětlení prohry bez ztráty tváře. NATO bude kopírovat, případně modifikovat vysvětlení USA. Čeští politici v křeslech moci si budou moci plně uvědomit, v jaké pasti bez východu živými se nacházejí. Jednání o bezpečnostních zárukách, které Kreml požaduje od USA a NATO je nutno hodnotit v kontextu: 1) Existenciální potřeby RF a USA ukončit studenou válku a rozdělení kontinentu 30 let po rozpadu SSSR. 2) Potřeby USA vést dialog s Kremlem v naději, že USA bude možné efektivněji soustředit se na konfrontaci s ČLR. Čas totiž není na straně USA. 3) Potřeby USA rozdělit EU, prioritně eurozónu, která si dnes připomíná 20 let od zavedení euro (1.1.2002). Rozdělení na severní a jižní část umožňuje politika ECB. Ta hodlá pokračovat v nákupu státních dluhopisů zemí, především Francie a Itálie, i po ukončení záchranného programu ve výši 1,8 bilionu euro. Bude-li tento záměr realizován, bude se jednat o financování rozpočtu v rozporu s pravidly EU a eurozóny. Německo, s pravděpodobností hraničící s jistotou se postaví proti. Výsledkem bude hlubší rozkol v eurozóně s následky, o nichž dnes nebudu psát. S nákupy zlata a vysokými úroky spekulující ČNB, dovede ČR na pokraj pekla a pomůže USA v dosažení cílů v EU a eurozóně. Proto doporučuji každému s rozumem zamyslet se nad symbolikou opravy znaku-sochy euro ve Frankfurtu nad Mohanem, seznámit se podrobněji s 20 letou historií euro a historickými paralelami, včetně doby německého císařství. Německé vedení EU nebude brát ohled na nerozhodné, spekulující české politiky a jejich prázdná gesta.

U mnohých, především západních analytiků vznikl nebo vzniká dojem, že veškeré meziregionální vztahy v roce 2021 se soustředily kolem Republiky srbské a Bosny a Hercegoviny. Méně již myslí na skutečnost, že vývoj v Bosně a Hercegovině má přímý vliv i na Chorvatsko. Jeho prezident Zoran Milanović otevřeně podpořil Srby. Proč? Protože ti jsou pro vytvoření chorvatské entity v Bosně a Hercegovině. Na druhé straně oficiální Záhřeb, reprezentovaný premiérem Andrejem Plenkovičem prezidentovy názory nesdílí. Chorvatská vláda uplatňuje vůči Bosně a Hercegovině starou politiku. Ta se datuje od druhé světové války a její základ tvoří ustašovská ideologie. Proto se muslimům v Bosně a Hercegovině říkalo chorvatské květiny. Dnes se mi jeví možné, že Chorvatsko může existovat pouze tehdy, pokud má pod sebou podbřišek v podobě Bosny a Hercegoviny. Proto v minulosti podporovalo konflikt mezi Srby a Muslimy. Na tomto místě vstupujeme do známých a současně neznámých vod politiky EU, USA, potažmo RF a ČLR a problematiky Srbska a širšího pojetí Balkánu.

Srbsko totiž prošlo další fází afrikanizace. Vučič, podobně jako afričtí diktátoři si kupuje mír a moc tím, že prodává srbské zdroje zahraničním společnostem, které ignorují ekologické normy. Vrchol arogance a ignorování norem představuje společnost Rio Tinto. Ta se chystá mj. otevřít důl na lithium v západním Srbsku. Proto se objevilo nové ekologické hnutí No tak, změňte to! Jeho vůdcem je Savo Manojlovič. Nezvratný vnitřní rozkol ve vládnoucí Srbské pokrokové straně pokračuje. Stranu opustil ministr zdravotnictví Zlatibor Lončar a konflikt mezi ministrem obrany Nebojsou Stefanovićem a prezidentem Vučićem není u konce.

Jemu pomáhají naivní migrační politika EU a skutečnost, že Balkán se zřejmě stal centrem mezinárodního obchodu s drogami. Mezi politikou a tímto byznysem existuje neviditelná hranice. Osobní zkušenost z působení v Centrální Asii, kde svého času velel boji proti drogám italský bos v roušce OSN a skutečnost, že NATO podporuje řadu balkánských vůdců, jejichž okolí je napojeno na drogový byznys, dovolují předpokládat, že NATO nestojí na Balkánu mimo obchod s drogami. Čeho je moc, toho je moc, občas i pro USA. Tam došlo k doutnajícímu konfliktu mezi administrativou Bidena a NATO, o kterém se samozřejmě v české kotlině nepíše. Vztahy mezi spojenci jsou komplikované, protože USA začaly řešit problém kriminality na Balkáně a systém, který nastavily USA, zřejmě negarantuje správné dělení zisku.

Doufám, že k zavedení povinného očkování nedojde. Doufám, že zpomalená a občany matoucí česká vláda vezme na vědomí, že CDC (americké Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí), ode dneška (1.1. 2022) neuznává metodu polymerázové řetězové reakce (PCR), jako pravoplatný test v USA. CDC připouští, že test PCR nedokáže rozlišit vir SARS-CoV-2 od virů chřipkových. Deník The New York Times ve svém mezinárodním tištěném vydání dokonce dodal, že jak se pandemie vleče, vědci s politiky často prohrávají. Doufám také, že česká vláda se vyhne hře na kočku a myš a nebude kopírovat nedávné scény z Mnichova. Tam se snažilo více než tisíc policistů zastavit shromáždění 5 000 aktivistů proti očkování s předběžnou bilancí 700 obvinění z přestupků, 1300 vyhoštění a 18 zatčení. Na Silvestra bylo jenom v Mnichově více než 600 policejních zásahů! Doporučuji proto věřit raději profesorovi Demosthenes Sariyannisovi z Aristotelovy univerzity v řecké Soluni. Ten, jak informuje server Newsbeast, předpokládá na základě matematického modelu, že vlna infekcí kmenem omicron, skončí 20. února 2022. Já doplňuji, nepřijde-li mutace OH Peking, Putin nebo Rusko. Doporučuji před dalšími omezeními prověřit si výsledky francouzské laissez-faire, německé opatrnosti a příkladné proočkovanosti v Izraeli a Portugalsku a odpovědět si na otázku: Který způsob boje s covid-19 je ten pravý? Při hledání odpovědi je potřeba zohlednit přehled situace v Evropě, vyvarovat se ukvapených závěrů a seznámit se s definicí a symptomy patologické vědy. Tu definoval nositel Nobelovy ceny za chemii (1932), Irving Langmuir (1881 – 1957). Mladí a starší kazatelé pravdy a poradci na téma covid-19 by se mohli něco potřebného přiučit.  

Stylizace tohoto starořeckého slova se dostala do oběhu koncem 17. století. Představuje nostalgii jako odpověď na rozpory a problémy pokroku: touha po kontinuitě namísto skoků, po kolektivní paměti namísto individualismu, po osobním a emocionálně významném namísto (nad)národního atd. Zdůrazňuji, že se jedná o reakci na současné výzvy, která je pouze symbolicky přenesena do minulosti. Představuje ideál vytvořený v mysli již zmodernizovaného člověka, špatně obeznámeného s historií. Jedná se o utopické myšlení, které uniká omezením pokroku. Ten charakterizuje pocit zrychlujícího se času, nelidský globální systém s neosobní byrokracií a také studený automatismus (tzv.) volného trhu, který nedovoluje emoce.

Při srovnání nelze opomenout skutečnost, že všechny rozpory a konflikty minulosti kognitivní kapitalismus a velký reset se snaží zredukovat ve prospěch jasného lineárního obrazu. Národní cesta, která vede od počátku věků ke ztělesnění určitého neměnného dobrého ideálu, chce bezpochyby zmíněný pár a symbol zla zničit. Protože jsme na světě na chvíli, čas letí a poslední zprávy ze světa dávají za pravdu tzv. konspirátorům, kteří už přes rok tvrdí, že s očkováním není něco v pořádku, že roušky jsou neúčinné a respirátory měly lidi naučit poslušnosti a dovést je do stavu, kdy ochotně přistoupí na cokoliv a lidé budou povolní přáním a nesmyslům inovátorů typu Gates, Schwab & Co, neuškodí položit si otázku: Nemohou lidé, kteří odmítají vzdát se starého, zaběhlého, ale již přežitého způsobu života, být tím pravým důvodem očkování? Je přece logické, že ten, kdo je ochotný vyměnit svůj život, svoje zdraví za cokoliv (iluzi, že budou opět moci žít v konzumu a po staru) si vlastně sám dobrovolně podepisuje svůj ortel. Gates, Schwab & Co lze proto skutečně nazývat obdivuhodnými manažéry moderny: nenesou dokumentárně prokazatelnou odpovědnost za případné škody, milióny nekriticky myslících lidí kráčí dobrovolně se strachem nebo bez do chudoby, pasti nebo propasti, a oni bohatnou a dávají rady.