V čem je problém? Olympijská charta jasně určuje, jaké musí (i může) být být složení výkonného orgánu jednotlivých národních olympijských výborů. Z ustanovení Olympijské charty, zejména z článku 28. Složení NOV, jasně vyplývá, že výkonný orgán musí být složený z více než jednoho zvoleného představitele. A v tom je „kámen úrazu“.
V legislativě ČR existují pouze dva spolkové orgány – nejvyšší a statutární. Přitom česká legislativa jednoznačně a konstantně ztotožňuje výkonný orgán se statutárním orgánem. Tato skutečnost je jasně uvedena v mnoha dohledatelných rozhodnutích Nejvyššího soudu.
V případě ČOV je nejvyšším orgánem Plénum ČOV, které volí Výkonný výbor ČOV a předsedu ČOV. Statutárním, a tedy automaticky i výkonným orgánem, je však podle Stanov ČOV pouze jediný člověk, tedy předseda.
Máte-li nyní obavy z dodržování demokratických principů v ČOV, uvažujete správně, protože např. i Ústavní soud konstatoval (nález sp. zn. II. ÚS 1969/2010), „že minimální standard vnitřní demokracie je nutné považovat (mimo jiné) také zákaz vůdcovského principu vedení“.
Dovolte mi ještě jedno poslední, „úsměvné“ konstatování. Kdybychom nadále připustili zcela jistě nezákonnou současnou praxi, tedy že předseda ČOV je jediným statutárním (a tedy zároveň výkonným) orgánem předseda ČOV, nemusely by se volby předsedy vůbec konat, jelikož v Olympijské chartě je jasné ustanovení (čl. 28, odst. 1.1), že členem výkonného orgánu národního olympijského výboru musí být, a to s hlasovacím právem, člen Mezinárodního olympijského výboru, což J. Kejval v současnosti je.
Nejen z těchto důvodů existují obavy o demokratičnost činnosti Českého olympijského výboru. Podobných nerespektování Olympijské charty je ale ve Stanovách Českého olympijského výboru více, lze je doložit a budou řešeny soudně.
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)
