Petr Sak: Od poplatků k výpalnému, od občanské společnosti k mafii

KOMENTÁŘ

„Říkáte to z blbosti  nebo za peníze“, Jan Werich.

22.listopad 2026 - 07:00

Společenský rozruch kolem rozhlasových a televizních poplatků je dokladem, jak již pokročila debilizace české společnosti. Manifestace na Letné potvrdila slova T. G. Masaryka z dopisu zveřejněného v roce 2025. „Když jsou lidé nevzdělaní a hloupí – moc s tím nenaděláš. A lidé jsou rádi hloupí.“  

Organizátoři manifestace na Letné z Milionu chvilek uvádějí účast na manifestaci 400 tisíc. Na základě těchto 400 tisíc se domnívají, že mají mandát mluvit za občanskou společnost a vyžadují od vlády splnění svých požadavků. 


Česká republika má 10 903 655 občanů, z nichž 10 504 000, tedy 96, 4 % na Letné nebylo a podle logiky Milionu chvilek nesdílejí názor organizátorů manifestace. 

To je velmi zvláštní představa demokracie, v níž ve volbách získaný mandát a opačný názor 10, 5 milionu občanů má byt popřen třemi procenty (400 tis.) obyvatel, kteří jsou, podle Milionu chvilek na rozdíl od 10, 5 milionu občanů občanskou společností a podle Mináře jsou také pouze oni reprezentantem národa. 

Opoziční odborníci argumentují množstvím 400 tisíc účastníků demonstrace. Tím odkrývají svou intelektuální nedostatečnost. Množství nevytváří pravdu. Měly pravdu současné davy, že Země je plochá, nebo Galileo Galilei, Pythagoras, Platón, Aristoteles, že Země je kulatá. Ve sporu by mělo pravdu dvě stě mentálně retardovaných chovanců ústavu nebo Albert Einstein? Dav většinou nemá pravdu, také proto, že je lehce manipulovatelný a účastník davu dočasně ztrácí svou inteligenci. 

Možná někoho překvapily postoje a chování vysokých škol a vysokoškolských studentů

Ve společnosti existuje mýtus, že vysokoškolští studenti jsou svědomím společnosti a nositelem pozitivních inovací. Tento mýtus je však falešný a opak je pravdou. Vysokoškolští studenti jsou nejsnáze manipulovatelná skupina mládeže. 

Z čeho tato dispozice pramení? Základem je diskrepance mezi minimem životních zkušenosti a maximem absorbovaných teoretických postulátů. Tyto teoretické konstrukty jsou studenti již schopni chápat, začleňovat je do svého světonázoru ale nejsou schopni je konfrontovat s realitou. Při jejich osobnostní a sociální nezralosti je lze lehce manipulovat pochlebováním o jejich roli při změnách společnosti a při jejím vylepšování. Studenti tak získají nereálnou přehnanou sebereflexi o svém významu. Tato rozporná role a funkce vysokoškolských studentů ve společnosti se obnovuje každou generací. Můžeme si připomenout hitlerjugend, čínské studenty v kulturní revoluci, stalinistické studenty po 2. světové válce (Kohout, Pithart, Ruml, Uhl ), studenty v listopadu 1989, mládež vede Brno či studentskou revoltu ve Francii v roce1968, která vedla k politickému pádu Ch. de Gaulla.  

Tato generační zákonitost je v současnosti posílena nízkou vzdělaností studentů současné generace a nahrazování jejich vzdělání indoktrinací neoliberálním pragmatizmem. Dalším faktorem je morální úpadek akademického prostředí, v němž je hodnota poznávání nahrazena hodnotou peněz a jejich získávání jakýmikoliv prostředky. Jednoznačně to dokládají špičky akademického prostředí. Rektorka profesorka Danuše Nerudová prodávala doktorské tituly, rektorka UK profesorka Králíčková si udělila několikamilionovou odměnu se zdůvodněním, že je to za mrtvé studenty, rektor ČVUT profesor Vojtěch Petráček s přítelem po boku Petrem Kolářem  vytuneloval státní rozpočet a rozpočet ČVUT o několik milionů. 

S uvedenými sociálně psychologickými dispozicemi bývají studenti za normálních okolností ve společnosti dynamizujícím faktorem, působícím proti establishmentu (deep state). V současnosti existuje ve společnosti patologická situace, kdy se studenti naopak angažují ve prospěch oligarchického deep state, zatímco mezi tradičně konzervativními seniory nacházíme revolucionáře angažující se ve prospěch společnosti. Studenti se angažují proti svému zájmu. „Z blbosti nebo za peníze?“ 

To je výpověď o morální úrovni akademického prostředí. Adaptují se na chování přinášející prospěch. Zřejmě předchozí vláda lépe sypala, tak je třeba tu současnou svrhnout. Ovšem měli si vybrat lepší důvod.  Chápal bych, kdyby autorem tvrzení, že placením rozhlasu a televize ze státního rozpočtu přijde televize a rozhlas o nezávislost byla Michaela Šebelová. Když však to samé tvrdí vysoké školy, tak vyvolávají otázku, jakou úroveň má výuka, jakou úroveň mají vysokoškolští učitele, když studenti neovládají ani základy logiky a jejich myšlení připomíná mentálně retardované, k čemuž se přidávají i jejich učitelé.   

Protestují občané proti změně placení poplatků nebo to je záminka ke svrhnutí vlády? V prvém případě, proti čemu protestují? 

Nebyla možná diskuse. O něčem tak jednoduchém se mluví již měsíce. Za tu dobu i po hlasování jsem neslyšel jedinou věcnou myšlenku. Neustále opakují obavu ze ztráty nezávislosti, což jim bylo x krát vysvětleno a stále opakují to samé. 

Noční jednání a hlasování ve 4,36. Také by mne tato hodina byla nepříjemná. Nastavená pravidla to však umožňují, a to již z dob, kdy současná opozice měla v parlamentu většinu. Za předchozí vlády se v Poslanecké sněmovně v noci hlasovalo několikrát, Na co si tedy stěžují?  

Do programu byl tento bod vložen na poslední chvíli. A je to proti jednacímu řádu? Není. Tato stížnost má relevanci jako stížnost, že se hlasovalo a pršelo nebo byla mlha. 

Žádná ze stížností na hlasování nemá žádnou relevanci a všechny stěžující, ať již na ulicích a náměstích nebo na České konferenci rektorů či Radě vysokých škol, lze zařadit do jedné ze skupin dle sloganu Jana Wericha: „Říkáte to z blbosti nebo jste za to placen“. Je však s podivem, s jakou chutí Česká konference rektorů, pokračuje ve své vlastní diskreditaci a diskreditací akademického prostředí. 

V médiích hlavního proudu slyšíme neustále jeden slogan: Změnou financování České televize přestane být nezávislá a bude ohrožena demokracie. Tento slogan obsahuje zamlčený předpoklad.  Česká televize je nezávislá a existuje demokracie.   

Tvrdím, že ČT není nezávislá a neposkytuje objektivní zpravodajství a další formáty, což lze nezpochybnitelně doložit. Česká televize je systémově vybavena k produkování ne pouze jednotlivých dezinformací, ale produkuje ucelenou fiktivní realitu vyhovující zájmům mocenských entit v pozadí, které televizi ovládají. 
  • Do České televize jsou přijímáni pouze zaměstnanci s žádoucím světonázorem a politickými postoji. Pokud se ve vysílání odchýlí od „správného“ politického názoru, jednou, dvakrát, tak to je tolerováno, dále však přijdou sankce, včetně propuštění;   
  • k tématům, která se dostanou na obrazovku, je přistupováno selektivně, takže o některých tématech a událostech se divák vůbec nedozví, protože ČT o nich neřekne ani slovo;
  • v dalším kroku jsou vybírání „experti“, „odborníci“. Jedná se o mnohokrát osvědčené, intelektuálně sterilní a politicky servilní akademiky. Nejkvalitnější nezkorumpované politology, nevyjadřující zájmy deep state a kapitálu, do České televize nezvou. Nebo jste snad v ČT viděli PhDr. Jana Campbella, prof. Oskara Krejčího či PhDr. Zdenka Zbořila? 
  • na obrazovku uvedené téma je okleštěné a vypreparované do černobílé podoby. Např. slyšeli jste z obrazovky ČT o rodinných kořenech Fridricha Merze? Otec Joachim Merz s wehrmachtem bojoval na východní frontě a po 2. světové válce byl 3,5 roku zajatcem v Sovětském svazu. Dědeček J. P. Sauvigny byl členem NSDAP a jako člen SA byl Oberscharführer a za tuto svou aktivitu získal vysoké nacistické vyznamenání. Proč je ČT tak informačně skromná? Kdyby měli diváci tyto informace, mohly by je inspirovat k hledání souvislostí mezi rodinnými nacistickými kořeny a politikou F. Merze;
  • dalším krokem či prvkem v systému je chování moderátorů-redaktorů. Kvalitní moderátor-redaktor by se měl snažit vytěžit maximum z potenciálu hosta. Z jeho znalostí, vzdělanosti, mravního étosu, zkušeností, sociálního kapitálu. Především by však měl těžit z jeho jedinečnosti. Jak jsou však naprogramování a jak se chovají moderátoři-redaktoři ČT? Mají obsahové zadání k čemu má rozhovor dospět. Host je jim víceméně na obtíž, protože ho musejí donutit, aby řekl to, co se od rozhovoru očekává. K dosažení tohoto cíle, když je zapotřebí, redaktoři skáčou do řeči, nenechají hosta mluvit, mluví za něho, vkládají mu do úst, manipulují jím, překrucují řečené, zastrašují a dehonestují ho.


Ilustrací otřesné úrovně moderátorů České televize byl rozhovor 20. 11. 2026 moderátorky Kateřiny Trnkové s europoslancem Ivanem Davidem. Během krátké doby předvedla vše, co by neměl moderátor nikdy používat. S jedním z našich nejkompetentnějších, nejkultivovanějších a nejrozvážnějších politiků komunikovala na úrovní dryáčnické domovnice. Myslím, že by jí nepomohlo ani kdyby si dokončila vzdělání. V jejím věku bude již těžko překonávat neschopnost naslouchat druhému, reagovat věcně na jeho myšlenky a samostatně myslet. 

Jak v rozhovoru prokázala, dokáže pouze bez kritické analýzy přejímat názory jí Českou televizí určených autorit. Tvrdí, že musí hosta korigovat, což při její intelektuální a vzdělanostní úrovni je fraška. Ještě, že jejím hostem nebyl Albert Einstein, nejspíše by mu zkorigovala teorii relativity, protože její guruové Tusk a Rutte jí o teorii relativity nic neřekli. 
  • pokud je nezbytné přizvat i do určité míry nekonformního hosta, je to spojeno s ověřenými opatřeními. Spolu s ním jsou přizváni další hosté spolehlivě servilní bez vlastního názoru, ochotni říkat cokoliv. Jejich úkolem je znevážit výpověď nekonformního hosta. Dále obvykle po rozhovoru jsou pozvány osvědčené „mluvící hlavy“, jejichž úkolem je diskreditovat názory z předchozího rozhovoru. 
  • nemalá část televizního vysílání je pokryta zcela spolehlivě ze zahraničí. Jedna větev je tvořena většinou infantilními seriály, většinou americkými. Druhá větev jsou pořady vytvořené na základě zahraničních licencí. Obě větve se výrazně podílejí na debilizaci populace, která dosáhla pravděpodobně dosud neznámé úrovně. Kde je doba, kdy čeští tvůrčí televizní pracovníci ohromili svět na Expu 58 ? 

Většina polemik, včetně polemik o televizi, se odehrává kolem pojmu demokracie a co jí ohrožuje. Všechny tyto polemiky se odehrávají mimo realitu, protože nelze ohrozit co neexistuje. Demokracie znamená vládu lidu. Axiom vyjadřující obsah demokracie zní: „Vláda lidu, pro lid, prostřednictvím lidu“. Již před nějakým časem začali i akademičtí politologové a další „odborníci“ mluvit o přechodu na mediokracii  či mediokraturu, vzhledem k tomu, jakou roli média sehrávají při realizaci a reprodukci moci. 

Ve skutečnosti média nejsou příčinný článek v řetězci realizace moci, ale jen jeden pouhý článek. Propaganda liberální demokracie goebbelsovského charakteru implementovala do společenského vědomí a vědomí lidí, že garantem svobody slova a demokracie jsou soukromá média, která garantují pluralitu názorů. Známý slogan: „Média jsou hlídací pes demokracie“, byl přijímám i mezi lidmi, kteří nebyli úplnými idioty. Je s podivem, jak se lidé s touto lehce odhalitelnou hloupostí ztotožnili. Ve skutečnosti je médium nástrojem zájmu svého majitele. Tedy všechna média realizují zájmy svých majitelů a ve svém úhrnu zájmy kapitálu proti zájmům společnosti.  

Ve všech zemích, a především v USA, v každých volbách rostou náklady. Být zvolen stojí stále více peněz. I tyto náklady jsou však fiktivní, protože největší položku tvoří finance pro média, které však vlastní stejná oligarchie jako ta, která financuje volby. Oligarchie si přendavá finance z jedné kapsy do druhé. Takže nevládne demos (lid), ale peníze a této vládě se říká plutokracie.  Zvolení politici jsou pouhými skrytými služebníky oligarchie. 

U nás fiktivnost vlády lidu si můžeme ukázat na institutu referenda. Opozice i koalice mají k referendu poněkud odlišný přístup. Oba přístupy jsou však popřením demokracie. Ač institut referenda je součástí ústavy, od jejího vzniku nebyl přijat prováděcí zákon o referendu. Opozice ho zcela odmítá. Koalice chce zákon o referendu přijmout, ovšem s omezeními, k čemu může být vyhlášeno. Když Andrej Babiš před volbami z obrazovky vyhlašoval „Nikdy nepřipustím referendum o …..,“ tak vyhlašoval „nikdy nepřipustím demokracii, nikdy nepřipustím vůli lidu“. Jestliže má někdo rozhodovat o tom, co lid může a co nemůže, tak se již nejedná o vládnoucí vůli lidu, a tudíž se nejedná o demokracii. Nejedná se o vůli lidu, ale o vůli politika a nad ním skrytou vůli deep state, oligarchie a plutokracie. 

Vedle peněz to je druhý faktor popírající demokracii a třetí je Evropská unie. Pokud by v Evropské unii byla demokracie, tak by vůle Evropanů směrovala k Evropské unii, která by realizovala její vůli. Realita je opačná. Z Evropské unie je diktátorsky Evropanům vnucována politika, která je většinou Evropanů odmítána. 

Kdo dokumenty a politiky Evropské komise připravuje? Těžko lze předpokládat, že jejich autory jsou Ursula Leyenová či Kája Kalas. Za jejich přípravou jsou desetitisíce úředníků a desetitisíce lobbyistů, kteří v naprosté anonymitě a bez jakékoliv odpovědnosti destruují život Evropanů. Jejich exkluzivní finanční zabezpečení je korumpuje tak spolehlivě, že dělají vše pro to, aby se Evropská unie nevrátila k demokracii a moc k Evropanům. Jak se do tohoto systémů promítá vůle Evropanů, jakým způsobem lid provádí kontrolu této armády neodpovědných úředníků? 

Tento systém postrádá jakýkoliv náznak demokracie. Samotná Evropská komise terorizující evropské národy nemá žádný mandát z voleb. Zdá se, že v Evropské unii se vytvořil nový typ politického systému, který bych nazval anonymní diktaturou. Teoretické vymezení politických systémů (totalita, diktatura) konstruují kapitálem zkorumpovaní vědci. Výsledkem jejich práce jsou systémy, které definičně vylučují negativně vymezené kapitalistické politické systémy. Např. politický systém USA, i když by v něm reálně nebyla ani stopa demokracie, stále by neodpovídal definici totality či diktatury. Naopak vědecké eskadry imperializmu dobývají svět tezemi jako „konec historie“či „střet civilizací“. Jak se však americký dělník střetává s iráckým studentem či s iránskou prodavačkou?      

Evropané a evropské národy jsou terorizovány, ale nevědí, kým skutečně. Jako vějička jsou jim nastaveny figurky Ursula von den Leyenová či Kája Kalas. Do nich se promítnou negativní postoje a nenávist, zatímco skutečná moc je neznámá v pohodě za oponou. Tato skrytá moc k ovládnutí Evropy, na rozdíl od Hitlera, nepotřebovala ani jeden tank. Jestli evropské národy přežijí, tak v budoucnosti nebudou chápat, jak skupinka nikým nevolených evropských úředníků v mravně a duchovně vyprázdněné Evropě s pomocí národních, lehce zkorumpovaných politiků terorizovala Evropu a ta si to nechala líbit. 

Neexistuje jediná morálka, a dokonce ve společnosti je morálka diferencována generačně, vzdělanostně, lokálně….  (Sak, 2025). Navíc existuje morální schizofrenie. Ta existovala vždy, avšak zřejmě nikdy nedosáhla takových rozměrů jako v současnosti. Jedna morálka je deklarovaná, to je morálka, ke které se hlásí politici na televizní obrazovce, druhá morálka je morálka, kterou se řídí ve svém reálném chování. Tato morálka se příliš neliší od mafiánské morálky. Kdo věří tomu, co politici říkají, tak se nemůže ve společnosti orientovat a lze ho charakterizovat jako politicky negramotného. Kdyby tato morálka ve společnosti neexistovala, nemohl by management nemocnic tunelovat vlastní nemocnice, vedení vysokých škol by se nehorázně neobohacovalo, nebyl by Dozimetr, kauza kryptoměn, kampelička, a tak funguje celá společnost. 

Financování a zbrojení Ukrajiny je ještě brutálnější, zde již jde o jednoznačný organizovaný zločin a netýká se to pouze Ukrajiny, ale i na ni napojené státy. Po tom, co již byla odhalena korupce u všech nejbližších spolupracovníků Zelenského, o to těsněji evropští státníci a politici Zelenského objímají a shání mu další a další miliardy.

Změna financování České televize neřeší podstatu problému, přesto je přínosem. Proč? Začněme inventurou problémů České televize:
  • charakter vysílání České televize zcela postrádá objektivnost, jak bylo doloženo výše
  • Česká televize je finančně závislá na poplatcích občanů. Tento vztah je však natolik rozmělněn a atomizován, že Česká televize vůči občanům necítí žádnou odpovědnost, což je patrné z jejího chování vůči občanům, kteří se na ČT obracejí. 
  
Z analýzy obsahu televizního vysílání jednoznačně vyplývá, že ne pouze několik redaktorů, ale Česká televize jako celek vede propagandu ve prospěch současné opozice, bruselského centra moci, NATO, protitrumpovského křídla americké politiky, což se promítá do vitalizace finančních toků na Ukrajinu a ignorance jejich tunelovaní korupcí a rozkrádáním. Výrazným nástrojem prosazování agendy globálního progresivizmu proti národním zájmům je Aspen institut, s nímž je Česká televize silně propojena. Již tato silná provázanost stačí jako důkaz, že Česká televize není nezávislá, ale prosazuje zájmy subjektů v pozadí.       
O patro níže lze sledovat propojenost s neziskovými organizacemi. Proč neziskové organizace tak hystericky reagují na zrušení poplatků? Protože mezi nimi a ČT existuje silná propojenost, vzájemná závislost. 
   
Závislost České televize je sofistikovanější, všechny tyto subjekty jsou propojené, takže financování či korupce konkrétní neziskové organizace je propojeno s finančními zájmy ČT a jejich pracovníků. Proto zrušení poplatků je dloubnutím do klubka zmijí, v němž můžeme vidět se svíjet opoziční politiky, oligarchy, neziskové organizace a zdánlivě nelogicky soukromá média, která však také nejsou nezávislá, a davy užitečných idiotů.  
  • netransparentnost hospodaření a tunelování finančních zdrojů občanů. Pokud dle zákona o volném přístupu k informacím musí ČT zveřejnit smlouvy, vše podstatné začerní, čímž fakticky páchají trestnou činnost, protože neposkytnou relevantní informace. Česká televize poskytuje sponzorské dary. Financuje například organizaci Člověk v tísni, čímž se dopouští trestného činu, protože nenakládá s financemi občanů s péčí řádného hospodáře. ČT nemůže používat vybrané finance občanů svévolně, ale pouze na činnost, která je předmětem její činnosti. Nakládá Česká televize s financemi občanů s péči řádného hospodáře?  O tom nám napoví plat generálního ředitele. Jeho měsíční plat činí 346 000 Kč a k tomu patří ještě odměny v roční výši 3 miliony 468 tisíc. V normální organizaci, pokud by na takový plat neměly zdroje, tak by si ředitel plat snížil. Česká televize reagovala zavedením výpalného.  Za co generální ředitel pobírá příjmy vyšší než prezident či premiér? Pokud by plat měl vyjadřovat vykonanou práci a vytvořené hodnoty, měl by plat být výrazem kvality vysílání České televize. V tom případě by generální ředitel měl spíše sám platit. Příjem generálního ředitele je výrazem moci a netransparentnosti. Jak říká známý slogan “proč má takový plat? Protože může“.    
  • od poplatků k výpalnému. Za Fialovy vlády poplatky dostaly charakter mafiánského výpalného. Platit musí i lidé, kteří nevlastní televizi a vysílání ČT nesledují. Každý měsíc jsou desetitisíce lidí posílání do exekuce, protože nezaplatili výpalné. Výpalné vymáhá právnická firma, jejímž spolumajitelem je manžel mladé a pohledné Danuše Nerudové. Výpalné musí platit i firmy, jejichž zaměstnanci nejenže nemají v popisu práce sledování televize, ale vykonávají činnosti, které sledování televize vylučují. 

Vraťme se k otázce, proč se domnívám, že zrušení poplatků je částečně pozitivním posunem, nikoliv však řešením problému. Z uvedeného seznamu problémů zrušení poplatků odstraní výpalné, což pro řadu občanů a firem bude znamenat ulehčení. 

Odstraní se svévole hospodaření České televize, její účetnictví bude podléhat kontrole a stane se transparentním. Náhle bude provoz ČT výrazně levnější a podezřelé kšefty a tunely, pokud nezmizí zcela, tak budou výrazně omezeny. 


Mnoho občanů zastává názor, že Česká televize by měla být zprivatizována nebo zrušena. Já s těmito názory nesouhlasím. Domnívám se totiž, že veřejná televize má ve společnosti význam, ovšem ne v současné podobě, včetně Rady pro televizní vysílání, která za roky působení nic nezlepšila. Rada je jen prostředí pro korupci.  Pokud se do Rady dostane někdo, kdo bere kontrolní funkci vážně a nenechá se ani zkorumpovat ani zastrašit, je z Rady vypuzen. 

Problém kvality televizního vysílání, její neobjektivnost a absence nezávislosti, což jsou hlavní problémy České televize, se změnou financování nevyřeší. Přitom Česká televize, spolu se školstvím, nesou hlavní odpovědnost za debilizaci české populace v posledních desetiletích. Vládě a Andreji Babišovi vyčítám opatrnictví a přílišné kompromisy. Změna financování má charakter, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Také vládě vyčítám, že ignoruje trestnou činnost České televize. I když je mi jasné, že současný stav zpolitizované české justice by nepřipustil trestní stíhání televizních kámošů. 

Petr Sak
Psáno pro Prvnizpravy.cz


Literatura
Sak, P. Člověka realita. Společnost, moc a spiritualita ve 21.století.  Praha: Zakázané vzdělání, 2025.

Šebesta, K. Listopad. Jenže co bylo před ním a po něm? Vzpomíná Jaroslav Kuba.     Dostupné z: https://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Listopad-Jenze-co-bylo-pred-nim-a-po-nem-Vzpomina-Jaroslav-Kuba-799622

 



Anketa

Obáváte se, že Rusko v nejbližších měsících podnikne agresivní akci proti některé ze zemí NATO?

Ano 30%
transparent.gif transparent.gif
Ne 41%
transparent.gif transparent.gif
Nevím 29%
transparent.gif transparent.gif