Nejspíše za to může destruktivní potenciál, který i ve své umírněnější formě vnitřně rozkládá západní civilizaci. Nebo je to dáno jejich věkem a myšlenkově se vracejí do šedesátých let, aby dokončili to, co se tenkrát nezdařilo, píše Jaroslav Bašta v komentáři pro Prvnizpravy.cz.
Green deal a Velký reset představují moderní analogii Maova Velkého skoku vpřed, jen místo tehdejší decentralizované výroby oceli na každém čínském dvorku, máme vyrábět elektřinu z občasných zdrojů (fotovoltaika, vítr, biomasa) stejně rozptýleně. Stejně jako tenkrát se také máme zbavit soukromého majetku, stát se vegetariány a hmyzožrouty, vše nutné sdílet, ve smart cities chodit pěšky, nikam necestovat a být šťastni.
Aby tyto zjevné nesmysly nenarazily na pud společenské sebezáchovy a kritické myšlení, majitelé světa použili další osvědčený čínský vynález – Kulturní revoluci. Dnes se jmenuje hnutí Woke, a zatím nemá ve svém repertoáru fyzické popravy nositelů nedovolených názorů. Hnutí změnilo svobodné západní univerzity v ideologické základny nikoliv Rudých gard, ale zelených Khmérů.
Ve Střední Evropě s její zkušeností s několika typy totalit, se podobná degenerativní hnutí mysli neprosazují tak snadno jako v USA. Nicméně i zde si ideologové báječného nového světa Klause Schwaba našli cestu přes teorii marxismu – leninismu. Momentálně jsme svědky praktické aplikace Leninovy teze o odumírání státu. Sice ji paradoxně provozují politické strany, které sami sebe označují za pravicové, ale postupují přesně dle Leninova spisku Stát a revoluce.
V první etapě jim jde o to, aby se co nejvíce občanů stalo na státu zcela závislých. Toto je fáze, kterou vláda Petra Fialy za rok a půl své existence zvládla na jedničku. Drahé energie vedly k tomu, že enormně stoupl počet občanů závislých na stání podpoře. Druhou stranou mince pak je, že státní aparát musí přestat fungovat (tedy odumírat), aby se vytvořil prostor pro jeho nahrazení jinými subjekty, které to budou dělat za úplatu. Samozřejmě ze strany těch občanů, kteří jsou na sociálních dávkách závislí. Názorným příkladem tohoto postupu je tzv. transformace České pošty.
Vládě vůbec nezáleží na tom, aby tato státní instituce fungovala pro občany. Poštu vidí hlavně jako zdroj zajímavých nemovitostí, o které bude zájem. Proto je většina rušených poboček ve velkých městech. Ale to představuje jen vedlejší benefit pro zainteresované. V transformaci České pošty jde o modelový příklad budoucího výprodeje státního a soukromého majetku v České republice. Konečný cíl likvidace (nejen) českého státu popsal Klaus Schwab – budeme žít skromně a krátce, nebude nám nic patřit, ale budeme šťastní.
Vláda Petra Fialy se se v nastolení takové dystopie opravdu mimořádně snaží.
