Na jednu stranu odvážný kritik ruských poměrů, vyzdvihovaný západními médii jako „tvář opozice“, na druhou stranu tvrdý a nekompromisní ruský vlastenec, osobnost, která si v každém případě zaslouží náš obdiv. Kdybych ho měl přirovnat k některé ze známých postav ruských dějin, zvolil bych z mnoha důvodů nejspíše admirála Alexandra Vasiljeviče Kolčaka.
Navalnyj byl pro západ velmi rozporuplná osobnost. Pro západní politiky a média byl „užitečným idiotem“, tvrdě kritizujícím Putinovu stranu „Jednotné Rusko“ za její klientelismus a zkorumpovanost, pro (rovněž západní) lidskoprávní neziskovky byl zloduchem, tvrdě odsuzovaným za krajně nacionalistické, proruské postoje. Otevřeně například prosazoval zavedení vízového režimu se státy Střední Asie a rovněž požadoval, aby ruská vláda přestala dotovat severokavkazské republiky. Velmi známým se stalo jeho kontroverzní video na podporu legálního držení zbraní.
Tyto jeho postoje byly zřejmě také hlavním důvodem, proč mu tak dlouho „procházelo“ jeho aktivní vystupování proti korupci, zpronevěrám a špatnému hospodaření nejen ruských společností, včetně Rosněfti a Gazpromu, ale také mnoha zahraničních, v Rusku působících korporací a jejich managementů. I proto je Navalnyj pro mnoho Rusů skutečným vlastencem. Souzněl s jejich touhou „očistit“ Rusko od vlivu oligarchů, korupce a klientelismu, což zřejmě také nakonec vedlo k jeho perzekuování a stíhání.
Po známé aféře s dosud neobjasněnou otravou, z níž byl léčen v Německu, se přes rady zahraničních organizací, domácí ruské opozice a dost možná i ruských zpravodajských služeb Navalnyj vrátil do Ruska, které skutečně miloval. Při návratu byl zadržen, obviněn z několika trestných činů a odsouzen k devatenácti letům vězení, což se mu nakonec stalo osudným.
Americkému novináři Gonzalu Lirovi, známému jako Coach Red Pill, se stal osudným jiný "zločin". Lira, americký blogger a novinář, žijící v Charkově, kam se odstěhoval za svou ukrajinskou manželkou, kritizoval Zelenského režim a vyslovil se proti válce, vedené proti sousednímu Rusku s tím, že snahy Ukrajiny a USA jsou bezvýsledné a znamenají jen „plýtvání životy ve ztrátovém podniku“. Za tyto politické názory a komentáře byl 1. května 2023 zatčen a uvězněn.
Lirovo zadržení zdůvodnil ukrajinský režim tím, že „podporuje ruské okupanty a oslavuje jejich válečné zločiny“. Tvrdil také, že se americký novinář „podílel na diskreditaci nejvyššího vojenského a politického vedení a obranných sil ukrajinského státu“. To je, jak známo, na Ukrajině zločin smrtelný, srovnatelný snad jen se zločinem hanobení proroka Mohameda v islámských zemích.
V říjnu 2023 onemocněl Lira ve vězení oboustranným zápalem plic. Podle svědectví jeho otce vězeňské orgány Lirovu nemoc ignorovaly, snažily se ji utajit před novinářovou rodinou i právníky a odmítaly mu zajistit potřebné léky. Prosil proto velvyslanectví USA v Kyjevě, aby zasáhlo, avšak bezvýsledně. Když Lira 12. ledna 2024 ve věku 55 let zemřel, vláda USA sice pokrytecky vyjádřila rodině hlubokou soustrast, ale reálně pro jeho záchranu nehnula ani prstem, přestože to bylo v její moci.
Dva lidé, dva osudy. Ale zatímco nad smrtí Alexeje Navalného pokrytecky roní krokodýlí slzy evropští i čeští politici, kondolují (komu vlastně?) a mají jasno i v tom, kdo ji zavinil (samozřejmě Vladimir Putin a jeho zločinecký režim) po Gonzalu Lirovi ani pes v českých ani evropských médiích neštěkne. Nejspíš proto, že stejně jako se vyjadřují o Vladimíru Putinovi v případě Navalnyj, museli by se vyjádřit i o Vladimíru Zelenském v případě Lima. A to se dnes přece nenosí. Ani trochu.
(rp,prvnizpravy.cz,fb,foto:arch.)
