Tento dokument přestavuje bezprecedentní útok na občanské svobody. Míří přímo na nejcitlivější prvky lidské psychiky, sexuality a pohlavní identity. Ani nacisté či komunisté ve svém nejbrutálnějším období nezašli tak daleko. Z postupu, který zastánci ratifikace zvolili, je zřejmé, že si byli dobře vědomi, že narazí na odpor veřejnosti, nejsou schopni obstát v otevřené diskuzi a musí se spoléhat na zatajování, lhaní a manipulaci. píše Petr Hampl v komentáři pro Prvnizpravy.cz.

Z programu vlády byla Istanbulská úmluva nakonec stažena. Ale všichni, kdo se o záležitost trochu zajímají, vědí, že je to vítězství jenom dočasné. Že budou následovat další pokusy o její prosazení.

Při hledání odpovědi musíme vzít v úvahu, že nejde pouze o jeden konkrétní dokument. Ty stejné ničemnosti se dají prosadit pod jiným názvem, případně mohou být rozděleny do řady menších kroků. Vedle toho budou probíhat přímo pokusy o zavedení Istanbulské úmluvy (v případě schválení by byla nadřízena zákonům ĆR).

Lid je silnější než byrokracie ve chvílích vzepětí. Může být svolána obrovská demonstrace, zorganizována podpisová akce, vláda může být zaplavena dopisy, mohou se formovat celá masová hnutí. Ale to vše je časově omezené. Lidé se unaví, potřebují se vrátit ke své práci, zase řešit záležitosti svých rodin, vydělávat na složenky… zkrátka mají spoustu jiných starostí. Konec konců z i politické sféry přichází příliš mnoho věcí, kterým je třeba bránit. Stačí připomenout, že ve stejnou dobu běží pokus o jednorázové zaplavení českých zemí muslimskými kolonisty a pokus o odzbrojení místního obyvatelstva.

Oproti tomu byrokratický aparát se neunaví. Úředníci přicházejí každý den znovu do práce a pokoušejí se o ty stejné věci.  Mají neomezeně času a neomezeně finančních prostředků. Totéž platí o politických neziskovkách.

Dříve či později tedy převáží byrokracie, Istanbul bude přijat, a poslední zbytky občanských svobod zlikvidovány. Rodiče budou vychovávat děti s tím, že pokud dají klukovi plastovou pistolku nebo mu budou pouštět westerny, riskují odebrání dítěte, případně uvěznění (Istanbulská úmluva v této souvislosti výslovně zmiňuje „nepodmíněné tresty.“ Rodiče se budou muset smířit i s tím, že aktivisté budou jejich děti manipulovat a přemlouvat ke kastraci.  Rodiče nebudou mít právo o tom se svými dětmi dokonce ani mluvit. To vše z Istanbulské úmluvy vyplývá. V první fázi by asi nebyla aplikována všechna pravidla, ale dříve či později by došlo na úplné naplnění požadavků úmluvy. Istanbul by byl nadřazen českým zákonům.

Odpověď tedy zní: Istanbulská úmluva zavedena bude, pokud se nepodaří rozehnat současnou Radu vlády pro rovnost žen a mužů, co je těleso ovládané těmi nejzběsilejšími extrémisty, jaké lze  v současném genderovém feminismu najít. A pokud nebudou rozpuštěny obdobné akční skupiny působící na ministerstvu práce a sociálních věcí a na ministerstvu spravedlnosti. A pokud nebude odvolána vládní zmocněnkyně pro lidská práva paní Válková (ano, je to ta stejná osoba, která je známa svým pochvalným výrokem o zacházení s obyvateli v době nacistického protektorátu).