Ozdobená a osvětlená pět metrů vysoká jedle z Bílovického lesa tehdy předznamenala vznik tradice vánočních Stromů republiky, nejprve jen moravské, ale během několika let rozšířené na celé území tehdejší Československé republiky, připomíná Jaroslav Štefec v komentáři na facebooku.
Všechno to začalo nálezem, který by dnešní senzacechtivá média nazvala „hrůzným“, ale daleko spíše byl „šťastným“. V předvečer Štědrého dne roku 1919 totiž Rudolf Těsnohlídek, známý básník, spisovatel a žurnalista, hledal spolu se dvěma přáteli v lese poblíž Bílovic vhodný vánoční stromek. Místo stromku ale našli promrzlou sedmnáctiměsíční holčičku. Zanechala ji tam svobodná matka, kterou dohnala k tomuto zoufalému činu bída a beznaděj.
Přestože vše nakonec dobře dopadlo a dívenka přežila, událost podnítila Těsnohlídka k hledání možností, jak aspoň trochu pomoci chudým rodinám a osamělým dětem zvláště v předvánočním čase. Inspiraci nalezl v kodaňské tradici charitativních stromů, pod nimiž se již od roku 1914 pořádaly předvánoční sbírky na dárky pro sirotky a děti z chudých rodin. Podle dánského vzoru se Těsnohlídkovi v roce 2024 podařilo s podporou vedení města Brna a s pomocí sokolské organizace v Bílovicích, jejíž členové se také o ozdobení první vánoční jedle postarali, tuto tradici založit i v tehdejší ČSR.
Prvnizpravy.cz - 9.ročník udělování ceny Václava Matěje Krameria
Těsnohlídkův brněnský počin se totiž během několika málo let stal příkladem i pro další velká města v zemi. Slavnostní rozsvěcování vánočních Stromů republiky s „kasičkami“ na finanční pomoc pro chudé děti se velmi rychle stalo neoddělitelnou součástí předvánočního koloritu první republiky. Tuto tradici přerušila okupace zbytku ČSR nacistickým Německem 15. března 1939 a její poválečná obnova v roce 1945 bohužel neměla příliš dlouhého trvání.
Dnes je tradice předvánočního rozsvěcování velkých vánočních stromů sice formálně obnovena, ale stejně jako mnoho dalších tradic, v jakési podivné, duchovně a ideově vyprázdněné formě. Většina lidí, čekajících nadšeně na rozzáření „vánočních“ stromů dnes již neexistující republiky před první adventní nedělí, o jejím vzniku a původním smyslu nemá ani potuchy. Většina přihlížejících také vůbec netuší, kolik je v současném okleštěném zbytku někdejší ČSR dětí, jejichž vánoce budou chudé a šedivé a jimž by tato akce, pořádaná v původním smyslu, mohla přinést do života o něco více radosti a štěstí.
Komedianti v čele současné ČR se nám snaží vnutit představu, že jsou skvělými vůdci naší země a významnými hráči na mezinárodní politické scéně. Hrají také jakousi podivnou hru, v níž se nás, občany, snaží přesvědčit o své oprávněnosti vládnout podivnou „jakoby“ kontinuitou dodržování (nejen) prvorepublikových svátků a tradic. A stejně jako akceptujeme prázdnotu a bezobsažnost jejich politické komedie, hrajeme s nimi i hru na tyto svátky a akceptujeme vyprázdněnost jejich původního obsahu a idejí. 28. října „slavíme“ vznik dnes již neexistujícího státu, 17. listopadu zase podivnou „revoluci“, kterou se naši „demokraté“ snaží již od 90. let překrýt tradici Mezinárodního dne studentstva. Dokonce nám i na Hrad pořídili jakousi syntetickou reinkarnaci tatíčka Masaryka, který ale je, na rozdíl od původního TGM, spíše ostudou naší země.
Současní „vládci“ si dobře uvědomují, že historické tradice a udržování jejich původních kořenů jsou významným faktorem identifikace občanů se svým státem a zajištění kontinuity jejich existence, a proto se je "ve jménu evropských hodnot" snaží rozbít. Nenechme si je nahradit karikaturami a podstrčenými pseudosvátky jako Halloween, postavenými na komerci, okázalé barevnosti a povinném veselení, jehož cílem je překrýt a zapomenout jejich původní smysl a význam. Návrat k tradici prostých a neokázalých Stromů republiky a jejich rozsvěcení ve výroční den vzniku této tradice by mohl být pro naší malou zemi dobrým počinem při hledání vlastní identity v současném turbulentním světě.
(rp,prvnizpravy.cz,fb,foto:arch.)
