Pokud jsem se zaposlouchal do nabízeného programu, byl to většinou stand-up (který provozuje se svými přáteli Lukáš Pavlásek). Tenhle žánr vyniká tím, že se z trapnosti stává humor. Pokud je to provozováno na jevišti jako zábava, proč ne. Pokud je to vnucováno lidem na náměstí jako něco zásadního a zlomového, vyvolává to nejvýše depresi a kopřivku.

Aby bylo jasno, neznevažuji politiku a věci veřejné, jen ty, kteří se derou na místa, na která zjevně duševně nestačí, a slibují nesplnitelné. Měl jsem totiž smůlu a vždycky jsem narazil na akce stran, které tímhle étosem dnes vynikají (slušnost mi nedovolí je jmenovat).

Opět se blíží volby a všechny strany bijí na poplach, protože pokud nebudeme volit právě jejich kandidáty, bude to konec svobody a nastane bída. Pokud je naopak zvolíme, pak restartujeme kraje, do senátu přijdou jen čestní lidé, půjdeme do toho společně, budeme si hledět zpříma do očí, budeme čestní, budeme myslet na ty potřebné, zatočíme s korupcí, zastavíme migraci, či naopak zachováme se k uprchlíkům lidsky, přijmeme euro a vůbec nás čeká šťastná budoucnost. Podle místních podmínek se pak můžeme těšit na nové dálnice a obchvaty měst, nové školky, školy a nemocnice, nové pracovní příležitosti, podporu místních firem, ochranu přírody, více peněz pro svobodné matky, nezaměstnané i ty zaměstnané, na památky, kulturu, turistiku, školství, volný čas a na všechno další, co si jen zamaneme. Souhrnem tedy můžeme čekat vše, co nám tyhle strany slibovaly před minulými, předminulými a předpředminulými volbami, ale z objektivních důvodů se to nestihlo, ale teď, teď to opravdu přijde!

Politika a předvolební kampaně jsou folklor, nad kterým nemá cenu se pohoršovat a šklebit, protože tak to je a nic s tím nenaděláme. To ovšem neznamená, že bychom měli zlomit hůl nad správou věcí veřejných. Někdo vládnout musí, s tím prostě nehneme. Můžeme politiky pohrdat, můžeme jim spílat, jenže někdo prostě ty volby vyhrát musí. Nabídka není většinou valná, ale je. Volit bychom tedy měli nikoli podle toho, co kdo slibuje, protože všichni víme, jakou hodnotu mají předvolební sliby, ale podle vlastního rozumu. Všichni máme přece s konkrétními politickými stranami a některými politiky své zkušenosti, víme, co je za nimi. Měli bychom se tedy řídit v první řadě tím, co už dokázali, a ne tím, co nadšeně slibují, že prý dokážou. A už vůbec bych nevolil rejpaly, kterým se nic nelíbí a jejich mantrou je, že oni to umějí nejlépe ze všech. Nevěřte tomu, neumějí nic!

Je neodpovědné volby ignorovat, protože tím, že k volbám nepůjdeme, můžeme dát moc do rukou lidem, kteří jsou nebezpeční, naivní a hloupí. Jsme na počátku velké krize. Koronavirus nastavil zrcadlo celé západní civilizaci, její rozmařilosti, nezodpovědnosti, lenosti, aktivismu a anarchii. Cesta ven je pouze v tom, že se pokusíme věřit politikům, kteří nežvaní (samozřejmě v mezích možností) a kteří nechtějí experimentovat. Na to prostě teď není čas a nejsou ani peníze. Nemůžeme přece pořád zadlužovat sebe i stát. A cokoli vydáme, jde vždycky z našich kapes, z kapes daňových poplatníků. Lepší tedy politik, který nechce budovat všechno a hned, ale jen to, co je teď opravdu důležité. Jinými slovy - lepší nová nemocnice než tisíc laviček Václava Havla.