„To, že opozice hrozí obstrukcemi je trošku krátkozraké, protože my víme, že ta velká pětikoaliční většina ji v každém případě přehlasuje. Ale možná, že by opozice se mohla projevit také tím, že nebude přítomná hlasování v Poslanecké sněmovně, protože tam s ní vládní většina odmítá diskutovat. A když diskutuje, tak je to na televizních obrazovkách, kde se reprezentanti vládní většiny nestydí dopředu hlásit, že vědí jak to dopadne a jak jsou hrdí na to, že tady zavedou nějaké volební novum,“ říká Zdeněk Zbořil v úvodu rozhovoru pro Prvnizpravy.cz.

Volební právo, jedno z posledních práv občana…

„Přitom bych řekl, že si neuvědomují, že akt volby, který je na rozdíl od losování, skutečně projevem vůle každého občana, a to v případě, že volí pro, proti a nebo se svého hlasu vzdá nebo se zdrží hlasování. Akt volby je jeden z posledních a proto významných práv voliče nebo občana České republiky, jehož práva jsou jinak dost omezená drtivě prezentovanou koaliční většinou. Koneckonců to vidíme i na tom, že lidé k volbám chodí nebo nechodí, že se slušně oblečou a jdou do té bedny vložit svůj hlas. Tím demonstrativně stojí  za tím, že dodržují Ústavu a že hlasují svobodně, tajně a v rámci pravidel Ústavy,“ připomíná Zdeněk Zbořil.

Korespondenční volba je nezodpovědná…

„Když se pošle někde nějaký lísteček z dálky, u kterého budou vznikat pochyby, odkud přišly, kdo je sepsal a jak se ty hlasy dají ověřit, to je ještě ten nejmenší problém. Ten největší problém je, že ten volič je vlastně anonymní, do jisté míry, nezodpovědný za to, co se děje v zemi. A protože žije někde daleko odtržený od současných domácích problémů. Jestli je to někde v Arizoně, nebo na Aljašce, tak to je sice hezké, že má také volební právo pro celou Českou republiku, ale je prostě nezodpovědné, aby tento člověk, který domů, pokud tuto zem ještě za svůj domov považují,  jezdí na někam na  dovolenou a nebo sem vůbec nejezdí, měl někde kdoví kým zprostředkované hlasovací právo. Jeho hlasovací právo přece vzniká tím, že se volič podílí na fungování občanské společnosti, jak si vždycky přál Václav Havel, a že svojí účast na občanské společnosti může vyjádřit způsobem volby,  individuálním, zodpovědným a tajným, ale před svým svědomím obhajitelným,“ dodává Zdeněk Zbořil.