Zbořil: Měli bychom si více všímat silného spojení Číny a Ruska
politika
<< NĚCO Z HISTORIE >> V našem historickém okénku bychom si mohli připomenout, jak se mění přátelství v nepřátelství a naopak, a to konkrétně na příkladu Sovětského svazu a Číny, respektive Ruska a Číny.
Zdeněk Zbořil v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz
22. června 2022 - 03:20
Co nám k tomu řeknete pane Zbořile?
„To je zajímavé a hlavně velké téma, na které se trošku zapomíná, které má jednu z prvních epizod zahraničněpolitické koncepce obou zemí už někdy v 18. století, kdy vrcholí ruské „tažení na východ“ (stremlenije na Vostok), a kdy dochází k jednomu z prvních diplomatických kontaktů - je uzavřená smlouva, někdy okolo roku 1725, o tom, jak budou tyto dvě země přátelsky nebo nepřátelsky vycházet.
Je zajímavé, že jeden z hlavních bodů této smlouvy je vymezení hranic, potom způsob jak budou vojenští zběhové z jedné nebo z druhé strany vzájemně vyměňováni. Ta dohoda má takové vojensko-technické pozadí a ono se to pak táhne celá ta léta až do 20. století, kdy se sovětští generálové dostávají do Wu-chanu na vojenskou akademii. Tam se dokonce mezi jejich spolupracovníky objevil pozdější prezident Čínské republiky Čankajšek a samozřejmě zase na druhé straně, se tam objevují komunističtí generálové (Blücher et al.), kteří byli napojení na III. Internacionálu,“ říká Zdeněk Zbořil v úvodu rozhovoru pro Prvnizpravy.cz.
Bojovali spolu, byli úhlavnímmi nepřáteli a nyní jsou to přátelé…
„Střet, který se odehrál na řece Ussuri a na soutoku Ussuri s Amurem, je zajímavý tím, že se vlastně už traduje od roku 1960, a později prochází léty, kdy se Čínská lidová republika chce stát členem klubu držitelů atomových zbraní a skutečně provede první zkušební výbuch na svém teritoriu. Skutečné nepřátelství vrcholí ještě krátce před zahájením ping-pongové diplomacie, kterou uvedl do čínsko-amerických vztahů Richard Nixon, a která dost dlouho trvala. Je svým způsobem také spojená s pozdějším úspěchem čínské ekonomiky a vlastně i úspěchů při rozšiřování čínského vlivu na Dálném východě a v jihovýchodní Asii.
A to, co je skutečně nejzajímavější, a co nás dnes baví, a nemusel nám to říkat ani Henry Kissinger, je způsob jakým se sblížila Ruská federace a Čínská lidová republika, když přišly na to, že nohou spolupracovat ve svůj prospěch, a na úkor jiných zemí, ať už se jedná o surovinovou základnu, o čínskou pracovitost a schopnost organizovat ekonomiku v posledních 25 letech. Je pozoruhodné, a možná bychom tomu měli věnovat větší pozornost, než těm bouřlivým vyjádřením čínského ministra zahraničních věcí nebo ministra národní obrany, kteří upozorňují Spojené státy na to, že tento vztah tady existuje a že to je program na několik příštích desetiletí,“ dodává Zdeněk Zbořil.
Podrobnější analýzu si můžete poslechnout v následujícím rozhovoru Zdeňka Zbořila proPrvnizpravy.cz.