Co nám k tomu můžete říct pane Zbořile?
„Ono by se dalo jít ještě mnohem dál do historie vrcholného středověku a zabývat se vztahy mezi Polským, Uherským a Českým královstvím a jejich spory a spojenectvím třeba proti Turkům, proti vlivu germanizace ve střední Evropě. Ale skutečně, po první světové válce a po neuspokojivém Versailleském narovnání dochází k několika snahám o spolupráci mezi nově vzniklými státy ve střední Evropě. Mezi nimi je asi nejvýznamnější projekt Edvarda Beneše o vytvoření Malé dohody, spojenectví Jugoslávie, Rumunska a Československa, který si ale musíme představit na mapě z dvacátých let 20 století,“ připomíná Zdeněk Zbořil v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz.
Spojenectví po 2.světové válce…
„Pak je dokonce zajímavá i reakce na poválečné uspořádání po roce 1945, říkejme tomu reakce na Jaltskou konferenci vítězných mocností, a návrh nebo představu Edvarda Beneše o politice mostů - spojení mezi Západem a Východem. To znamená všech států, kterým vadilo striktní rozdělení na Západ a Východ, které vlastně existuje, ale a které vzniklo na úkor staršího rozdělení Evropy na protestantský sever a katolický jih. Nové evropské státy, nebo obnovené evropské státy, se ho snažily překonat vytvářením společných svazků dvou zemí. Jedním z prvních pokusů bylo spojenectví Bulharska a Jugoslávie, proti kterému významně protestovala sovětská zahraniční politika,“ říká Zdeněk Zbořil.
A Československo-polská unie…
„Ale také u nás ne příliš často vzpomínaná unie Československo-polská, byl projekt zajímavý i dnes, kdy už můžeme hádat z výsledku, zajímavý mimo jiné i proto, že tento významný dokument se měl podepsat prakticky v den smrti Jana Masaryka začátkem března 1948. Už dva dny předtím se objevilo v polské státní tiskové kanceláři vyjádření Jana Masaryka k Československo-polské unii. Dokonce měl přijet do Prahy polský ministr zahraničních věcí, ale jeho návštěva byla skrečována kvůli smrti Jana Masaryka a zřejmě byl tento projekt odložen na neurčito. Podle mého názoru je to tak trošku zapomenutá epizoda, která souvisí s naším tzv. Vítězným Únorem 1948, protože se tato nehodila do velmocenské politiky, jak západním zemím, tak Sovětskému svazu. Nehodila se zejména proto, že obě strany chtěli mít vliv v těchto zemích, které se chtěly mezi sebou domlouvat, chtěly mít svůj vliv, který se dohodl na Jaltě a potvrdil v Postupimi. Chtěly své dohody potvrdit, fixovat, a podařilo se jim to.
Takže toto je okénko, a nebo velké okno do poválečné politiky malých evropských zemí, nebo chceme-li středoevropských zemí, které má pak své souvislosti a nejenom vyvrcholení v politických procesech na začátku 50.let, ve likvidaci fyzické likvidaci politiků nebo politické elity v různých středoevropských zemích, ale potom i dále v ještě větší podřízenosti zahraniční politiky těchto zemí, jednak pod „Informační byro dělnických a rolnických stran“, jednak a samozřejmě pod ministerstvo zahraničních věcí Sovětského svazu,“ dodává Zdeněk Zbořil.
Podrobnější analýzu si můžete poslechnout v následujícím rozhovoru Zdeňka Zbořila pro Prvnizpravy.cz.
(rp, prvnizpravy.cz, foto:arch.)
