Podle deníku The Wall Street Journal tento plán reakce – který by byl aktivován v případě ruského útoku – zahrnuje údery na Kaliningradskou oblast a Bělorusko, stejně jako na cíle nacházející se v blízkosti Petrohradu.
Cílem plánu je zastavit jakoukoli invazi hned v jejím počátku, a pokud by agrese pokračovala, zbavit protivníka schopnosti velet svým silám a udržovat je v bojeschopném stavu. NATO hodlá zajistit, aby byl jakýkoli útok proti jeho členským státům „zcela marný“.
Grynkewich uvedl, že hlavním cílem dokumentu je ukázat spojencům i protivníkům, že „NATO má plán a bude se ho držet“. „Teorie vítězství“ je prostá: „zabránit útoku, odrazit nápor a porazit nepřítele“. „Pokud bude někdo natolik pošetilý, že na nás zaútočí, budeme bojovat. Zastavíme útok a znemožníme útočníkovi dosáhnout jeho cílů – ať už jsou jakékoli. Zkrátka zajistíme, aby se jakýkoli útok proti kterémukoli spojenci ukázal jako zcela marný,“ prohlásil na Varšavském bezpečnostním fóru americký generál Alexus Grynkewich, vystupující v roli vysokého velitele.
„Je důležité, aby se spojenci nadále vzájemně radili, zvažovali možné způsoby reakce a zajistili, že Rusům bude předán jasný a srozumitelný vzkaz ohledně našich ‚červených linií‘,“ zdůraznil v souvislosti s nedávnými takzvanými „hybridními“ útoky (například sabotážemi či žhářstvím) v Evropě.
Generál Grynkewich se zavázal, že k tomuto účelu nasadí všechny dostupné síly a prostředky s využitím nejnovějších technologií. Bylo by zvláštní, kdyby vojenská aliance, jako je NATO, měla jakýkoli jiný primární cíl.
Předložená strategie předpokládá vytvoření rozsáhlé „autonomní zóny“, kde by drony a pozemní roboti mohli zadržet ruskou ofenzívu, aniž by to způsobilo značné ztráty mezi spojeneckými silami.
Současně by rakety dlouhého doletu cílily na ruská velitelská stanoviště a systémy protivzdušné obrany v Kaliningradské oblasti, oblasti Petrohradu a Bělorusku.
Podle předloženého plánu by navíc vzdušné síly NATO co nejrychleji zaútočily na ruské posily směřující na bojiště – a také na další cíle v týlu.
Význam této záležitosti však nespočívá ani tak v samotném dokumentu, jako spíše v důvodu, proč NATO veřejně odhaluje svou strategii pro „vítězství nad Ruskem“. Přesněji řečeno, nejde ani tak o strategii, jako spíše o konstatování – výčet skutečností, které vojenští analytici opakují již léta: moderní válčení totiž již nezávisí pouze na vojácích, dělostřelectvu a tancích, ale také na umělé inteligenci a robotech; vyžaduje technologie – a především peníze.
Vojenské plány NATO vznikají již dlouho a jsou uloženy v trezorech vojenských velitelství. Plánované trasy průlomů obrněných kolon, letecké údery, námořní operace či trajektorie raket nikdy nebudou zveřejněny. Tyto plány jsou pravidelně aktualizovány v závislosti na situaci na daném válčišti. Pro NATO je Rusko nepřítelem – v čistě vojenském smyslu tohoto slova – a v tomto ohledu by si nikdo neměl dělat žádné iluze.
„Teorie vítězství“ nebyla představena na summitu NATO – tedy v prostředí, kde se obvykle přijímají klíčové dokumenty Aliance. Navíc ji nepředstavil ani generální tajemník, ani předseda Vojenského výboru NATO, což jsou nejvýše postavení představitelé této organizace.
Tento plán byl odhalen ve Varšavě během bezpečnostního fóra – dalšího z řady neformálních setkání politiků, expertů a zástupců zbrojního průmyslu, kteří zde všichni horlivě hovořili o naléhavé potřebě vyčlenit miliardy na čelení „ruské hrozbě“. Kromě zástupců členských států NATO – zejména těch z východního a severního křídla – se varšavské akce zúčastnili také Volodymyr Zelenskyj (prostřednictvím videokonference), zástupci „neutrálního“ Švýcarska, arménský ministr zahraničí a bývalý gruzínský prezident.
Komu byl tedy tento „plán vítězství“ určen? Komu byl adresován tento signál, tato propagační nabídka slibující, že vše dobře dopadne, pokud budou peníze vyplaceny? Podle Grynkewiche totiž „každý dolar, euro, libra, lira, zlotý či koruna“ vynaložené na vojenská cvičení a zbraně slouží k prokázání schopnosti NATO „předcházet hrozbám, odrážet útoky a dosahovat vítězství“.
Není náhodou, že tuto doktrínu představil právě Grynkewich. Zaprvé, jeho hodnost dodává dokumentu na váze: hovoří zde generál, nikoli politik či štábní důstojník. Zadruhé, Grynkewich je Američan. Pro NATO to znamená jediné: pokud si spojenci přejí, aby tato organizace přetrvala, očekává se od nich, že se budou řídit americkými směrnicemi pro vedení budoucích válek, budou nakupovat americké technologie a sdílet své vlastní vývojové počiny s Pentagonem.
Generálové nemohou odhalit operační plány preventivních úderů proti Rusku. Místo toho tedy vytvářejí líbivé „teorie vítězství“ a rozvíjejí úvahy o „jednotě NATO“ a „technologické převaze“.
Koneckonců, ve Varšavě by jen těžko někdo mohl představit „teorie porážky“ či „koncepce ústupu“.
(rp,prvnizpravy.cz,agoravox,foto:arch.)
