Tento týden očekávalo Rusko nějaké odpovědi od Spojených států na své bezpečnostní požadavky. Nějaké odpovědi dostalo, ale byly „neuspokojivé“, navíc se stále mluví  o „červených liniích“. A my vlastně nevíme ani kudy vedou. Určitě to nebudou jen hranice mezi Ruskem a Ukrajinou.

Ale pojem se dostal do jazyku států Evropské unie a samozřejmě ho převzali i ti američtí vyjednavači. Mně to trošku připomíná, což si možná  lidé na Západě  už nepamatují, mně to připomíná zvolání a heslo z let Velké vlastenecké války: „Ustoupit nelze, za námi Moskva!“ To bylo rozhodné vyjádření, že se musí čelit útoku ze Západu, tedy nejenom Německa, ale všech těch s Německem spojených 13-14 států, které poslaly své armády do války proti Rusku,“ uvedl Zdeněk Zbořil v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz.

Červená čára, červená hranice, je už o ní rozhodnuto?

„Ustoupit nelze, za námi Moskva!“ ,  je také metafora, která se dá používat pro vyjádření všech možných vyjednávacích postojů a já si myslím, že tentokrát je to skutečně červená čára, která je nakreslená na nějaké mapě střední a východní Evropy. Dokonce si myslím, že už na její podobě, na její délce a  hloubce došlo k jakési dohodě. To, že se Rusko odmítá bavit o Ukrajině, respektive o té červené čáře s někým jiným než se Spojenými Státy, že odmítá účast OBSE nebo Evropské unie na vyjednávacím procesu,  že spoléhá jenom na dohodu s americkou novou administrativou a že se tomu dostalo i váhy nebo slyšení v Německé spolkové republice i mezi některými spojenci, je docela zajímavé. A je to také zajímavé, protože často ani nevíme, kolikrát už se na území dnešní Ukrajiny jakési někdy fiktivní, někdy reálné hranice objevovaly. Bylo to při trojím dělení Polska v 18. století, bylo to při obsazování pobaltských republik a při udílení jim jejich nezávislosti, bylo to v letech občanské války 1918 až 1919, kdy bylo několik intervenčních armád v konfliktu s Rudou armádou v  dnešní oblasti Ukrajiny. Nebo tam někde v areálu Šolochovova  Tichého Donu?“,  pokračuje Zdeněk Zbořil.

Takže červené čáry už jsou dohodnuté?

„Na mě současná situace dělá dojem, že se k té dohodě o červených čarách nebo červených hranicích, už také dospělo. Já tím nechci říct, že se plánuje nějaké rozdělení Ukrajiny do  třech velkých celků, o kterých snila Velkoněmecká říše a vojenské velení německých armád už na začátku 1941, ale protože ta hranice, jak správně na to upozorňoval Václav Havel, je pohyblivá nejenom na Východě, ale i na Západě, tak si myslím, že bychom se měli podívat na  mapy, které mohou mít nejen diplomati, ale  i generálové před sebou na stole a zkusit si představit kudy ty čáry vedou, kudy už v minulosti vedly a kde se mohou objevit v budoucnosti. To heslo „Ustoupit nelze, za námi Moskva!“ je příliš fascinující, abychom si mohli dovolit na něj zapomenout,“ dodává Zdeněk Zbořil.