Co nám k tomu můžete říct pane Zbořile?
„Máte pravdu, že ty tři hlavní politické strany prezentují dost odlišné politické názory. Možná, že je to symbolická připomínka toho, že Velká francouzská revoluce také nebyla jednolitým proudem idejí ve prospěch „rovnosti, volnosti a bratrství“. Mimochodem, dnes toto státotvorné heslo připomínají hlavně Republikáni, kteří ale propadli v posledních volbách jako jedna z velkých politických stran, která ještě s nostalgií vzpomíná snad už jen na éru Jacquesa Chiraca.
Prvnizpravy.cz - Zbořil: Jsme národ dvou žerdí, dvou vlajek…
Francie je dávno jiná, ale ona i ta Velká francouzská revoluce byla zmatená a její revoluční dny se vyvíjely od pádu Bastily přes popravu Ludvíka XVI. až po období teroru, jakobínského teroru, jemuž mimo jiné padli za oběť i ti jakobíni, jako tragédie a tragikomedie,“ říká v úvodu rozhovoru pro Prvnizpravy.cz Zdeněk Zbořil.
Francouzský svátek ve stínu světových událostí…
„To znamená, že kdo má rád historické nonsensy, nebo kdo má rád historické parodie, může si klidně při tom letošním 14. červenci, až budou nad Champs-Élysée létat ta „nesestřelitelná“ stárnoucí letadla a barvit nebe francouzskou trikolorou, bude si moci vzpomínat, že ne vždycky to byly dny k velkým oslavám. Tentokrát to začalo porážkou francouzského národního mužstva na Mistrovství Evropy v kopané, které se prohrálo svým způsobem téměř ostudným, protože se hrálo příliš sebevědomě.
Ale také ve Francii se dnes dějí dnes věci pod tajemným úhlem pohledu přes události na Ukrajině, nebo v Tichomoří, kde v Nové Kaledonii se jedná o tom, jestli tato země vystoupí z francouzského zmenšujícího se koloniálního impéria. Podobně je v pohybu i přemýšlení o a Africe, kde hrozí vyhnáni francouzští kolonizátorů ze zemí stále ještě dodávajících své přírodní bohatství za výhodné ceny do bývalé metropole,“ pokračuje Zdeněk Zbořil.
Po volbách tak jako po Velké francouzské revoluci
„Naše doba je zdánlivě velmi změněná, ale pro mnohé Francouze se vše zdá být stejně zmatené a tragické jako před 245 lety. Na jedné straně se všichni bojí Jean-Luc Mélenchonových „komunistů“, kteří ale nejsou jenom komunisti, a je mezi všechno možné, snad i od trockistů, anarchistů až po nepoddajné, levicové a lidově-frontovní eurokomunisty. Je to tak trochu něco jako bývalé skupiny a frakce v revolučních Generálních stavech. Ale na druhé straně podobě i jako měnící se zájmové supiny v historických kuloárech a klubech. Bývalé Generálních stavy a prostředí autorů různých politických pamfletů připomínají stoupenci reagující na pomalou proměnu myšlenky národní okolo Marine Le Pen a jejího obdivovatele Jordana Bardella. Třetí vlnou, která chce být považována za tu definitivní, devátou, je ta z našeho pohledu centristická Macronova Obnova Francie. Ta se nám ani nezdá být politickou stranou. Je složená zase z několika zájmových skupin a může se stát, jako se stávalo v letech Velké francouzské revoluce, že materiální zájem osob sdružených okolo Emmanuela Macrona může nejen převládnout, ale také může vést ke zhroucení politického pořádku a déletrvajícímu chaosu,“ dodává Zdeněk Zbořil.
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)
43-8974200277/0100
Pro platby ze zahraničí: IBANCZ5601000000438974200277
BIC / SWIFT kódKOMBCZPPXXX
BIC / SWIFT kódKOMBCZPPXXX
