Opatrnější čeští komentátoři už varovali před několika dny, že ta zdání evropských a českých politiků a jejich služebných tlampačů, kterým se ze zvyku stále ještě říká nezávislá média, jsou lichá, nenápaditá a odvažme se říct, že tak trochu přitroublá.

Jsem přesvědčený, že kdyby dnes na Krym vstoupily armády šiřitelů „demokracie a západních hodnot“,  a jejich částí byly lidé jako čeští a evropští poslanci, byla by jejich první obětí Bachčisarajská fontána jenom proto, že jejím autorem byl Alexander Sergejevič Puškin, který v ní zapomněl na ukrajinskou etnicitu. Její téma je navýsost aktuální - láska, nenávist, liská bolest a utrpení, vášnivost, konflikt mezi Tatary a polskou aristokratickou společností, gruzínská vášnivost až k smrti… A to vše na scéně, o které si dnes myslíme, že ji rozumíme a dokonce dokážeme opravovat a nově dekorovat.

Dnes nás důvěřující překvapila zpráva, že „Rusko“, zhruba v rozlehlosti dřívějšího Sovětského svazu, se právě rozpadá na desítky malých nesoběstačných oblastí a že je jen otázkou času, kdy se o toto dědictví přihlásí někdo k tomu oprávněný. (Samozřejmě, bez uvedení zdroje.) Český MZV si myslí, že k tomu přispějí „drtivé sankce“, které vyhlásí Spojené státy a přehlédl, že jen opakuje výrok jednoho senátora, arci republikána, který to říká už ví bůh pokolikáté. K tomu ještě asi před týdnem na Prima CNN oznámil dnes trochu znevažovaný, ale jinak populární rusobijec Vladimír Votápek, že nám (asi Evropě) hrozí nebezpečí ze spojenectví dvou nejvycvičenějších a moderně vyzbrojených armád – ruské a ukrajinské.

To už je opravdu na hlavu. Vzpomínám na slova jednoho z popěvků Jana Vodňanského - Ej moja paranoia. „…keby som bol somnambul, navštívil bych Istanbul, duša moja, duša moja“. Snad nám pomohou trochu na ten současný politický blázinec zapomenout a dočkáme se „slunce v duši“.