Jak to vidíte pane Zbořie?
„Docela bych si dovolil říct, že jsme svědky zrodu nejen nové módy, ale i kultury, nebo návratu staré kultury válečníků, ať už to k nám kdysi přicházelo z militaristického pruského Německa nebo napoleonskými a světovými válkami militarizovaného ruského impéria a později Sovětského svazu.
Ta militarizace kultury a evropské civilizace je svým způsobem logická. Je to opakující se příprava na válku. A když víme, podle slov pana ministerského předsedy České republiky, že „už jsme ve válce“, a to asi dva až tři roky, tak musíme předpokládat, že se lidé také budou tomu odpovídajícím způsobem chovat. Že se tak odpovědně zachovají státní instituce, státní autority, a pak i ty kteří jim podléhají a jsou jimi řízeni.. To znamená například nemocnice, školy a všechny instituce a všechna zařízení (a jejich personál), která jsou v případě války první na ráně. Není důležité, zda to bude zázemí nebo přední řady v případě nějakého útoku nebo obrany. S ohledem na dnešní technologie válčení, je to vlastně jedno,“ říká Zdeněk Zbořil v úvodu rozhovoru pro Prvnizpravy.cz.
Hrdinové…
„Ale ono to také přináší takové ty pověstné hrdinské, heroické rysy chování, které se mnoha lidem docela líbí. Karel Kryl, a nejenom on, říkal, že se to nelíbí těm, kteří jsou pochovávaní jako první, stejně jako poslední oběti válek.
Je to tak, prostě, kdo si válku nezažil, o koho třeba jen letmým dotykem nezavadila, tak neví o čem mluví a kde žije. Já jsem viděl zničený Vietnam na severu i jih, projel jsem jižní Koreu vybombardovanou od 38.rovnoběžky až někam po Tegu, a tam dodnes, nejenom mezi lidmi, už jsou to tři generace od války v letech 1950-1953, nejenom mezi lidmi, ale i v horách, v přírodě cítíte echo a varovně vztyčený prst války. U nás je to dnes řízený proces akulturace různých společenství, abychom byli, jak říká pan premiér a pan prezident, abychom byli na tu velkou válečnou událost připraveni. Oni ale zapomínají, protože je nikdy příliš nezajímaly dějiny kultury, že to sebou nese také určitou militarizaci kultury a přemýšlení a studiu, chcete-li filosofii válek a mírových uspořádání.
To, že se pouštějí filmy o Iráku, které trvají hodinu a do detailu popisuje kdo z čeho a na koho střílel, je sice informačně a ideologicky povznášející, ale také to vysvětluje lidem, co se tam odehrálo za hrůzu, a navíc, jak jinak, když se obhájci chování jedné nebo druhé strany navzájem dehonestují, nikdo neví, která strana vyhrála, nebo dokonce vyhraje, myslím v kulturním prožitku, vědomí a podvědomí, a která bude, nebo dokonce už byla, poražena,“ upozorňuje Zdeněk Zbořil.
Realita, kterou si mnozí neuvědomují…
„Dnes máme obavy o Ukrajinu nebo Rusko, ale měli bychom mít ty obavy také o sebe, protože ti staří, ti už to přečkají, ale ti dnešní zatím padesátníci, kteří jsou pamětníci devětaosmdesátého roku nebo jeho aktivními účastníky, ti si jistě neuvědomovali tehdy, a neuvědomují si to možná ani dnes, že mohou být právě oni v té budoucí válce prvními oběťmi stejně jako už jsou obětí aktuální militarizace kultury,“ zdůrazňuje Zdeněk Zbořil.
Podrobnější analýzu si můžete poslechnout v následujícím rozhovoru Zdeňka Zbořila pro Prvnizpravy.cz.
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)
43-8974200277/0100
Pro platby ze zahraničí: IBANCZ5601000000438974200277
BIC / SWIFT kódKOMBCZPPXXX
BIC / SWIFT kódKOMBCZPPXXX
