Protože však pan Vystrčil vystoupil, alespoň na domácí půdě, jaké ten, kdo vybírá partnery České republiky na mezinárodní úrovni a vyslal do celého světa informaci, že „nikdo nám nebude říkat, koho máme považovat za své partnery“, promluvil tím jménem pana prezidenta Pavla (a možná i jeho paní), předsedy vlády Andreje Babiše a předsedy Poslanecké sněmovny Tomia Okamury, do věcí téměř posledních.
Možná to všichni tito vysocí ústavní činitelé, a ani jinak aktivní první dáma, neberou akurátně, ale to ještě neznamená, že podobně zůstávají neteční k celé věci v ČLR. Na jejich protest se už dostalo, opět od předsedy Senátu PČR, hrdé odpovědi. Toto diplomatické faux pas asi budou muset nějak vysvětlit, doufejme, aniž by se obraceli na Ústavní soud s žádostí o kompetenční žalobu. Ta je v posledních týdnech a měsících považována za něco podobného jako deus ex machina, jakási umělá inteligence z dědictví nám daná. Proto se obávejme opět něčeho podobně zábavného.
Přesto si myslíme, že jsme se nedozvěděli zdaleka všechno, co se opravdu stalo. Příznivé mraky z Východu, a řád neřád, pan předseda Senátu byl opásán stuhou, která některým starším připomněla čínskou minulost z let vlády a dobývání Tchaj-wanu generalissimem Čankajškem. Zdvořile poděkoval, prohodil několik slov v češtině, o kterých už nevíme, jak byla přeložena, a s úctou předal tchajwanskému prezidentovi sportovní tričko se jménem prezidenta Lai a originálním „Czech“. Oba pánové se nechali zvěčnit s baťůžky, u nás chápané jako symboly „vystrčilovské“ diplomacie hodné pozornosti.
Další informace byly už různorodější. Ačkoliv z Prahy letěli vybraní zpravodajové, o jejichž interpretacích celé pohnuté události se budeme ještě nějakou dobu leccos dovídat, stále ještě nevíme všechno. A protože pan prezident Pavel zase někde bez dozoru prohlásil, že Čína (myšlena ČLR) je náš nepřítel, bude se v Černínském paláci muset založit nový fail pro dokumenty o „žlutém nebezpečí“. Sice už máme za katrem jednoho čínského novináře-špiona, ale to je při vší neúctě k českým „inteligentním službám“ přece jen málo.
Zatím víme, že kromě setkání pana předsedy Senátu s tchajwanským prezidentem byli na seznamu paní viceprezidentka, tři ministři, vysocí státní úředníci a minimálně dvacet až třicet, podle jiných pramenů padesát, „podnikatelů“. A také reprezentantů kulturní, vědecké obce a akademické sféry, zatím dodnes ještě bezejmenných. Ale o těch se všechno jistě brzy dovíme, protože se o to čínští zpravodajové, jejichž zájem tato akce vyvolala, rádi zmíní. A mezitím se šlo na veletrh, kde to mohlo být zajímavé i pro tak různorodý doprovod pana senátora.
Je třeba také vzpomenout, že cesta páně Vystrčilova, trvající necelých sto hodin, byla úctyhodným fyzickým výkonem, i pro tak zkušeného cestovatele do míst vzdálených i blízkých. Trochu to připomíná odkazy na Parkinsonovy zákony, které známe už z roku 1955 a jejichž platnost se zdá být znovuobjevena. Bez ohledu na to, že jsou tak významným eschatologickým proroctvím, neboli učením o věcech posledních.
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)
