Ke stálým a neměnným tématům se tentokrát přidá téma nové – větrné elektrárny. Hyzdí krajinu, nikdy se nezaplatí, nekonečné množství betonu po nich zůstane v zemi, i když samotná konstrukce bude někde, nikdo neví kde. Pro mě jsou symbolem lásky k penězům, které někomu někam přitečou. Bude zajímavé, kdo je bude hájit a kdo hanět. Nějaké zodpovědnosti za rozhodnutí, ať bude jakékoliv, se nikdo u nás už dávno bát nemusí. A když jsem jednou slyšel ovčana, který na dotaz nějakého TV štábu, zda by mu nevadil tento 200 metrový kolos za vesnicí řekl, že je mu to jedno, protože bydlí v dolíku, odkud by na větrník neviděl, padl na mě smutek. Co by mu vadilo? Co NÁM vlastně vadí?

Vzpomněl jsem, jak málo lidem, vzhledem k významu, vadil sjezd sudetských Němců v Brně. Většina našeho národa patrně zastává názor zmíněného občana, že se jich to netýká, protože se narodili až po válce. 

Brněnští zastupitelé svůj postoj vyjádřili zcela jasně – protože přece usmiřování, už to slovo je tak krásné, není nikdy dost. Jsem zvědav, zda se jejich vstřícnost k Posseltovi nějak odrazí ve výsledcích nadcházejících voleb. Jediní, kteří se velmi aktivně snažili sjezdu zabránit, byli zastupitelé z SPD. Těm ostatním, co tomu nebránili a sjezd podpořili, to nemohu odpustit, protože nejsou chudí duchem ani je neomlouvá, že nevěděli, co činí. Věděli to dobře. My voliči také víme dobře, že dostaneme to, co si svou volbou zasloužíme. Když neúčtujeme, dostaneme větřáky. Je Vám to jedno? Pak se nedivte.

Tak mě napadá, že Špilberku, Kraví hoře, Stránské skále a dalším kopcům by nějaký ten větrník slušel. O nadšení Pražanů nepochybuji. NÁMITKY ??????