Rozbouření politických vod v Hongkongu nebylo problémem. Stále se něco dělo a vyvolával se dojem velkého nebezpečí ze strany Číny, upozorňuje v komentáři pro Prvnizpravy.cz František Roček
Nadějný začátek
Nadějný začátek
Jako např. 24. května 2019 kancelář užvaněné EU v Hongkongu vydala diplomatickou protestní blábolovinu a několik amerických kongresmanů též. Podporovali nesouhlas s prosazováním zákona o vydání zločinců na útěku zpět do domovské země.
Od června docházelo k pokojným demonstracím. Lidé se rádi zúčastní velkých demonstrací, když to vyjadřuje alespoň částečně jejich názor. Proto nebyl problém pyšnit se velkou návštěvností demonstrací, protože obyvatelé zhýčkaní západním stylem života na okupovaném čínském území v Hongkongu, měli od předání kolonie Číně, obavy z rostoucího čínského vlivu.
Jenže, demonstrace neměly prakticky žádnou váhu.
Brzká ztráta iluzí
Počet demonstrantů klesal. Vzrůstal proto počet vandalských provokací. Ale ty také koncem června a během července nezabíraly. Například 1. července, v den 20. výročí navrácení Hongkongu ČLR, menší skupina demonstrantů vnikla do budovy hongkongské Legislativní rady. Rozbili skleněné výplně hlavních dveří a počmárali vstupní prostory budovy protestními nápisy.
Nebo třeba v neděli 21. července gang protestantů vnikl do čínské Styčné kanceláře (zastoupení pekingské ústřední vlády v Hongkongu). Na budovu házeli vajíčka, posprejovali i zdi a čínský státní znak protičínskými nápisy.
Objevila se mediální pohádka, že násilné útoky jsou reakcí na policejní násilí. Přitom ale proti pokojným manifestacím policie nezasahovala. Jenom proti gangům protestantů, které nastoupily na scénu s násilím.
V tzv. klidné době v letech 2015/16, 2016/17 a 2017/18 bylo zpracováno 3 360, 2 807 a 2 872 nahlášených obvinění policistů. Z nich jenom 81, 49 a 68 obvinění bylo potvrzených jako opodstatněná stížnost, což představuje 2,4%, 1,7% a 2,4 procent z celkového počtu obvinění.
Pokud šlo o obvinění z útoku, v těchto třech obdobích bylo vyšetřováno pár set udání. Počet prokázaných útoků byl: 1 – 0 -1, čili 0,3 procenta, 0 procent a 0,6 procenta z celkového počtu obvinění z útoku.
Pokud v posledních 4 letech se chovala hongkongská policie normálně, nelze očekávat, že by náhle došlo k růstu agresivity policistů. Podobně se chovají v případě potřeby při demonstracích i čeští policejní těžkooděnci. Výbušky, dýmovnice, případně i slzný plyn, vodní masáž vodním dělem, to vše na požádání proti demonstrantům používají i čeští policisté.
Gerilové zoufalství
Z demonstrantů se stali zuřiví geriloví protestanti, protože si uvědomili již v červenci, co naprosto jasně vidí i 21. listopadu – nemají naději uspět. V článku (“To vy jste nás naučili, že mírumilovné pochody k ničemu nevedou”, hlidacipes.org, 7.8.2019) je trefně uvedeno: „…Hongkongské demonstrace původně začaly jako protesty proti extradičnímu zákonu, který by umožňoval vydávání stíhaných do ČLR a na Tchaj-wan, postupně se ale protesty rozšířily na obecnější boj proti sbližování HK s ČLR a stále evidentnějšímu prosazování jejího autoritářského totalitního systému a omezování osobních svobod.
Červencových demonstrací se účastnili převážně mladší lidé (i když se zde konala i jedna demonstrace pro „starší a pokročilé“, kteří chtěli protestujícím ukázat svou podporu), z nichž mnozí jsou poměrně radikální. To má ale svůj důvod, protože již mají zkušenost, že pokojnými demonstracemi, jako byly ty v roce 2014, ničeho nedosáhnou…“
Pokud si letos připomínáme 30. výročí rozehnání demonstrace na Náměstí nebeského klidu v Pekingu, nesmíme zapomenout, že tehdy mezi novináři bylo velmi mnoho agentů různých tajných služeb západních států jako pozorovatelé. V Hongkongu je to obdobné.
Protože vstup do Hongkongu je pro cizince bezproblémový, na rozdíl od Pekingu před 30 lety, přijely do Hongkongu jistě i skupiny šmoulů různých nevládních a téměř polovládních údajně neziskově divných organizací: To jsou geriloví agenti pomáhající hongkongovitým protestantům.
Gerila neuspěla
Pro Kateřinu Procházkovou, analytičku Sinopsisu, promlouvající v televizi, bylo důležité, že zemřel za nejasných okolností dvaadvacetiletý Alex Chow, student hongkongské vědeckotechnické univerzity. Zemřel v pátek 8. listopadu ráno a Procházková řekla: „…určitě je to velice důležitý milník…, může to být přesně ten katalyzátor, zlom, který vtáhne (lidi) opět do ulic…určitě ta smrt je důležitá pro to, jak se bude dál hongkongská demonstrace vyvíjet…“
Nepomohla ani okupace univerzit, nepomohla ani snaha o rozvrácení městské hromadné dopravy – metra, tramvajových a autobusových linek.
Každý den vydávaly hongkongské úřady upozornění co vše je a v jaké míře omezeno. Od dopravy, přes zdravotnické péče, otevírací doby metadonových klinik pro feťáky, kulturní zařízení a nakonec byly uzavřeny i školy. Přesto byla běsněním protestantské gerily zasažena jenom omezená část Hongkongu.
Již nešlo o protesty, ale o gerilovou válku nízké intenzity, o ničení. Ale ani v tomto okamžiku nebyla nasazena čínská armáda. To by byla ideální záminka, aby USA a jeho lokajové uvalili na čínské mandaríny nějaký druh sankcí.
Šmoulové z Kongresu nakonec přišli k duhu
K tomu dodejme, že ze zoufalství museli své ekonomické zájmy na nepokojích v Hongkongu Američané prozradit, protože se jim nelíbí, že po ekonomické stránce mají již třetinu Hongkongu v kapse nositelé peněz z pekingské Číny.
Proto vláda Hongkongské zvláštní administrativní oblasti (HKSAR) 20. listopadu vyjádřila hluboké politování nad přijetím „Hongkongského zákona o lidských právech a demokracii“ kongresovými šmouly. Když Pán Bůh dá, ošklivé káčátko Trump to podepíše.
Amerikánci toho mohou sice využít k omezení čínského zisku přes Hongkong, ale je to zoufalý pokus, když vše selhalo.
Protestantské gerily v menší míře se budou snažit ještě dále narušovat hongkongské siločáry. Ale americká konspirace se zhroutila, končí komentář pro Prvnizpravy.cz František Roček.
(rp,prvnizpravy.cz,foto:asiatimes)
