Přestože mnozí v EU a NATO trvají na vyloučení Turecka z aliance a dalších západních struktur, není to tak jednoduché.Podle novin je význam Turecka pro NATO a ochrana evropských hranic před proudem uprchlíků příliš velká na to, aby se otevřeně dostalo do konfliktu s Ankarou.

Turecká ofenzíva v severovýchodní Sýrii byla „posledním aktem“ téměř nekonečné krize ve vztazích mezi Ankarou a jejími západními partnery, uvedla novinářka Le Figaro Isabelle Lassereová. Podle ní se dnešní vazby Turecka se spojenci NATO a EU blíží k přerušení. Někteří diplomaté a vyšší politici se již otevřeně ptají, zda je možné zachovat Turecko, jedinou muslimskou zemi v Severoatlantické alianci a druhou největší armádu v ní, jako součást NATO, a také zda je čas ukončit nejednoznačnost vztahů mezi Ankarou s EU, která zmrazila jednání o vstupu Turecka do unie, ale proces přistoupení oficiálně neukončila.

Jak autorka připomíná, vojenská ofenzíva proti Kurdům se stala další položkou dlouhého seznamu sporů mezi Tureckem a Západem. Na začátku války proti „Islámskému státu“ v Sýrii tedy Ankara odsoudila hnutí džihádistů na svém území, najala militanty a poté zakoupila protiraketové systémy S-400 z Ruska, což vyvolalo vážnou krizi uvnitř NATO.

„Někteří se domnívají, že změna názorů Turecka, jeho sbližování s Ruskem, jehož cílem je oslabit a donutit NATO ustoupit, zpochybňuje postavení Ankary jako spojence a ohrožuje samotnou existenci aliance," poznamenává novinářka. Přestože někteří politici požadují vyloučení Turecka z NATO, Severoatlantická smlouva nestanoví postup ukončení a jakákoli reforma v této oblasti je možná pouze se souhlasem Ankary.

Odborníci zároveň pochybují, že by se Turecko, které se čím dál méně uznává za člena NATO, samo rozhodlo alianci opustit. Podle náměstka ředitele Fondu strategického výzkumu Bruna Tetre je více pravděpodobné, že Ankara může pozastavit svou účast ve společné vojenské organizaci, požadovat stažení amerických jaderných zbraní ze svého území a blokovat přístup spojenců na leteckou základnu Incirlik.

Zároveň Turecko stále potřebuje bezpečnostní záruky od USA a NATO a jeho armáda, dokonce oslabená a dezorganizovaná po pokusu o převrat v červenci 2016, zůstává jedním z „pilířů“ aliance, zdůrazňuje Lassereová. Jak však poznamenává Tetre, spojenectví je založeno na „společných zájmech a hodnotách“ a v případě Turecka a dalších členů NATO je to stále menší pravda.

Brusel zažívá podobné problémy s Ankarou od chvíle, kdy se názory Recepa Tayyipa Erdogana staly mnohem radikálnější a jeho režim se obrátil na cestu autoritářství, poznamenává pozorovatelka. Turecká ofenzíva na kurdských územích byla v Evropě ostře kritizována, přičemž Francie a Německo dokonce pozastavily dodávky zbraní Ankaře, ale Evropská unie nebyla schopna zavést takové embargo svým jménem kvůli postavení Spojeného království (ale Londýn se rovněž připojil k pozastavení vojenských dodávek Turecku – pozn. red.).

Hlava francouzského ministerstva zahraničí se odmítla zúčastnit fotbalového utkání mezi Francií a Tureckem na jednom z francouzských stadionů, ale obecně mají Evropané omezené možnosti konfrontovat Turecko, poukazuje autorka. Vzhledem k tomu, že EU uzavřela s Ankarou finanční dohodu o omezení toku uprchlíků do Evropy, turecké úřady pravidelně vydírají Brusel a vyhrožují „otevřením migračního proudu“. „Otevřeme dveře a pošleme vám 3,6 milionu uprchlíků," vyhrožoval Erdogan minulý týden. Jak novinářka vysvětluje, strach z nové migrační krize nepřispívá ke shodě v EU o sankcích proti Turecku.

„Evropané se dostali do pasti tím, že uzavřeli dohodu s ďáblem. Nemůžeme se však vzdát tureckému vydírání. Musíme sdělit Ankaře, že v takovém případě budeme mít také možnost odpovědět,“ uvedl Tetre.