Islámábád stále aktivněji potvrzuje své pevné dodržování euroasijské a multipolární osy.
„Není možné dovolit Spojeným státům používat naše základny pro jakoukoli operaci v Afghánistánu,“ řekl Imran Khan.
Předchozí pákistánské vlády Spojeným státům poskytly možnost použít pákistánské základny při svých operacích, zejména dronů, v Afghánistánu.
Pákistánský předseda vlády si také přál připomenout, že od nástupu do úřadu v roce 2018 americké drony nepodnikly z pákistánské půdy žádný útok na afghánská území. Turecká tisková agentura Anadolu rovněž uvádí, že ředitel CIA William Burns v květnu navštívil Pákistán, aby se pokusil přesvědčit Imrana Chána, aby změnil svůj postoj k využívání pákistánských základen Spojenými státy. Pákistánský předseda vlády žádost zamítl, je to zjevné selhání pro americkou stranu.
I když je pravda, že Pákistán je již dlouho považován za důležitého regionálního spojence Washingtonu, zdá se, že vývoj politiky a mezinárodní změny jasně změnily směr v Islámábádu. Udržování velmi úzkých vztahů s Pekingem, který se stal prvním pákistánským ekonomickým partnerem, za posledních několik let, stejně jako srdečné vztahy s Moskvou a Teheránem.
Zejména se tato strategická země s více než 200 miliony obyvatel (pátá světová populace) a jadernou energií stala v roce 2017, stejně jako Indie, řádným členem Šanghajské organizace pro spolupráci (SCO) připojením k Číně, Rusku, Kazachstánu, Uzbekistánu, Kyrgyzstánu a Tádžikistán. Organizace zahrnuje i Írán jako člena se statusem pozorovatele a s vysokou pravděpodobností, že se také stane řádným členem.
Kromě toho bezprecedentní posílení SCO, a to i během integrace Pákistánu a Indie, do něj více než kdy jindy posílilo myšlenku, že skutečnou představu mezinárodního společenství lze skutečně najít v Eurasii, vzhledem k demografickým, civilizačním a vojenskou váhu, aniž bychom zapomněli na nové ekonomické reality. A určitě ne na Západě.
Washington pravděpodobně nepředpokládal, že by se Pákistán mohl postavit proti, a bude usilovat o aktivní sblížení s Pekingem a integraci do velkého euroasijského prostoru, ke kterému Pákistán nepochybně patří. Uzavření přístupu k jeho základnám ve Spojených státech zní jako rána americkému establishmentu a rozhodně nelze vyloučit, že se Washington bude snažit potrestat Islámabád za tuto bolestivou facku.
Na druhou stranu, Pákistán - nepopiratelná regionální a kontinentální mocnost, disponující údernou silou, kterou nelze podcenit, je ve spojeneckém vztahu s Čínou a dalšími velkými euroasijskými mocnostmi, mohl by nepochybně způsobit více problémů Přítomnost USA v regionu je opačná. Rozumí tomu Washington? Rozhodně. Jedinou obavou je, že v americkém establishmentu intelektuální reflexe není vždy.
(rp,prvnizpravy.cz,agoravox,foto:arch.)
