Břetislav Olšer (*1947)

Ke svým dvanáctým narozeninám dostal od svého otce, velmi ctěného vesnického učitele na Valašsku, knížku Vojtěcha Zamarovského „Objevení Tróje”. Tenkrát ještě netušil, jak toto skvělé dílo literatury faktu silně ovlivní jeho další život. Okouzlen činem Heinricha Schliemanna se rozhodl, že jednou také objeví Tróju, tu svoji. Začal snít, toužit po romantických dálkách a cestovat.

Jako novinář navštívil na pětašedesát zemí světa, a i když žádné tajemné město neodkryl, objevil to nejcennější: nahlédl do srdcí a duší. Třikrát procestoval Indočínu, aby pochopil, proč vietnamští vojáci se zbraněmi z druhé světové války a bambusovými pastmi v džungli zvítězili nad nejvyzbrojenější armádou světa. V roce 1990 navštívil černobylskou „zónu smrti“, Gomel, Kyjev a další místa postižená havárií atomové elektrárny v Černobylu, aby studoval fenomén ,selhání lidského faktoru’.

Byl prvním českým žurnalistou, který v roce 1991 udělal ve Vilniusu v parlamentu, odděleném od ruských tanků barikádami, rozhovor s prezidentem Litvy Vitautasem Landsbergisem. Rok poté uskutečnil během války na rozpadajícím se Balkáně rozhovor s posledním prezidentem Jugoslávie Stipe Mesičem. Poprvé se Češi dozvěděli o tzv. romském exodu do Kanady až z jeho torontských článků v únoru 1997.

Knihy provází vlastními fotografiemi, z nichž uspořádal řadu výstav doma i v zahraničí. Napsal desítky publicistických scénářů pro televizi i rozhlas. Do řady zemí se vrací i několikrát. Poznal tak z mnoha pohledů Vietnam, Egypt, Maroko, Ukrajinu, Skandinávii, JAR, Velkou Británii, Izrael, Maltu, Balkán, Kubu, Thajsko, Francii, Rusko, Kanadu, USA či Španělsko, Itálii a Portugalsko. Svému rodnému Valašsku věnoval příběhy lidí a jejich koní v knize pod názvem "(Ne)čas mezi texisy", za kterou získal jednu z prestižních česko-slovenských Cen E. E. Kische za výjimečná díla literatury faktu. Stejné ocenění mu pak bylo uděleno ještě dvakrát.