Konflikt je hluboce zakořeněn v historických, kulturních a geopolitických složitostech, kterým americké vedení a veřejnost jen těžko rozumí. Z vojenského i strategického hlediska je rychlé řešení nereálné; spíše se rýsuje vleklá, krvavá konfrontace s významnými regionálními a globálními důsledky.
Plukovník Lawrence Wilkerson, bývalý náčelník štábu amerického ministra zahraničí a zkušený vojenský plánovač, se v rozhovoru s Glennem Dieselem podělil o své hodnocení současné válečné situace na Blízkém východě, zejména pokud jde o Írán . Wilkerson zdůrazňuje, že průběh konfliktu závisí na řadě proměnných, včetně akcí Ruska a Číny, dostupnosti munice, reakce íránského obyvatelstva a kontroly nad kritickými vodními cestami, jako je průliv Bab al-Mandab a Hormuzský průliv. Důležitý je také postoj americké veřejnosti.
Složitost a nedostatečné pochopení konfliktu
Wilkerson kritizuje politiku USA a nedostatečné pochopení historické, kulturní a geopolitické povahy konfliktu s Íránem. Írán je vykreslován jako 3000 let starý kulturní region, který je navzdory vnitřním problémům odhodlán se bránit proti USA – až do hořkého konce. Americká vláda, včetně významných politiků a mluvčích, nechápe, že tento konflikt nepovede k vítězství nad Íránem v krátkodobém horizontu.
Historická perspektiva
Wilkerson se účastnil předchozích konfliktů v regionu, zejména íránsko-irácké války. Poukazuje na minulou podporu Iráku ze strany USA a na události, jako je sestřelení íránského letadla americkým námořnictvem. Tvrdí, že odolnost Íránu pramení z dlouholetých historických zkušeností, včetně použití chemických zbraní proti němu.
Vojenská hodnocení a rizika
Wilkerson důrazně nedoporučuje použití vojenské síly v regionu, protože by to mělo katastrofální následky. Americká munice je vzácná, zatímco Írán má dostatečné raketové a bezpilotní zbraně. Pozemní invaze do Íránu by byla vojensky téměř nemožná; i velká síla by byla zničena nebo zajata během několika let. Izrael vlastní jaderné zbraně a mohl by je v konfliktu použít, zatímco Írán je oficiálně nemá.
Regionální a globální rozměry
Konflikt má potenciál rozšířit se regionálně a dokonce se globálně propojit s dalšími konflikty (Ukrajina, Gruzie).
Izrael neusiluje o stabilní stát na Blízkém východě, ale o chaos, aby rozšířil svou moc po celé Levantě a za její hranice.
Turecko se již angažuje, i když se veřejně distancuje, protože sleduje své vlastní národní zájmy a bedlivě sleduje kurdské milice v regionu.
Role Kurdů je klíčová, protože jsou aktivní v několika zemích (Irák, Sýrie, Írán, Turecko) a jsou částečně vyzbrojeni Západem, což dále napíná vztahy s Ankarou.
Ekonomický dopad
Válka má obrovský dopad na energetický trh: ceny ropy rostou a země jako Indie čelí kvůli dovozu ropy velkým výzvám. Strategické zásoby ropy v USA nejsou dostatečně doplňovány, což zhoršuje situaci s dodávkami. Čína a Rusko by mohly z destabilizace Západu dlouhodobě těžit a mohly by do konfliktu vojensky zasáhnout.
Narativní a politická komunikace
Američtí politici a mluvčí vlád nabízejí protichůdná a nekonzistentní vysvětlení války. Neexistuje žádný ucelený narativ, který by přesvědčivě sjednotil americkou veřejnost stojící za válkou. Někteří vlivní američtí náboženští vůdci vnímají konflikt jako „svatou válku“ s apokalyptickými cíli, která podněcuje militarizaci a radikalizaci v USA.
Konflikt je také vnímán jako součást širšího mocenského boje proti Číně a Rusku. Čína plánuje zavést renminbi jako mezinárodní rezervní měnu a zpochybnit tak dominanci amerického dolaru. Rusko a Čína disponují silnou námořní přítomností, která by mohla být vojensky přesilovější než americké síly v regionu, zejména v oblasti ponorkového boje.
(rp,prvnizpravy.cz,freiwelt,foto:arch.)
