Když se dnes mluví o bezdrátovém přenosu energie, většina lidí si vybaví nabíječku na mobil nebo futuristické koncepty elektromobilů. Jenže už na počátku dvacátého století chtěl Nikola Tesla vybudovat něco mnohem odvážnějšího, globální energetickou síť, která by umožnila přenos elektřiny i informací bez kabelů a bez účtů. Projekt známý jako Wardenclyffe Tower nebyl jen technickým experimentem, ale pokusem změnit samotnou podstatu ekonomiky.
V roce 1901 začala na Long Islandu stavba věže, která měla být srdcem tzv. World Wireless System. Konstrukce vysoká téměř šedesát metrů s masivní měděnou kopulí nebyla jen architektonickou kuriozitou. Tesla ji navrhl jako zařízení, které by využívalo vodivost Země a atmosféry k přenosu energie na velké vzdálenosti. Už dříve při experimentech v Coloradu dokázal generovat obrovské elektrické výboje a přesvědčil sám sebe, že planeta může fungovat jako obří vodič.
Na první pohled šlo o vizionářský projekt, na druhý pohled o noční můru pro investory. Tesla nechtěl prodávat elektřinu, chtěl ji rozdávat. V jeho představě by lidé používali malé přístroje velikosti kapesních hodinek a měli by přístup k informacím i energii odkudkoli na světě. Jinými slovy, Tesla předpověděl něco mezi internetem a bezdrátovou energetikou, ale bez obchodního modelu, který by generoval zisk.
Zpočátku se zdálo, že projekt má šanci. Bankéř J. P. Morgan poskytl Teslovi tehdy značnou částku 150 tisíc dolarů. Jenže v témže roce přišel zásadní zlom. Guglielmo Marconiuskutečnil první transatlantický bezdrátový přenos signálu. Jeho technologie byla levnější, jednodušší a především komerčně využitelná. Ironií dějin zůstává, že Marconi čerpal z Teslových patentů, ale dokázal je převést do praxe způsobem, který byl pro investory přijatelný.
Pro Morgana to byl signál k ústupu. Proč financovat ambiciózní projekt bez jasného výnosu, když existuje levnější alternativa, která může vydělávat okamžitě. K tomu se přidaly turbulence na finančních trzích a Teslova věž začala chátrat dříve, než byla dokončena. Stavba byla definitivně opuštěna v roce 1906 a o jedenáct let později rozebrána na šrot.
Příběh Wardenclyffe Tower není jen epizodou z dějin techniky. Je to ilustrace střetu dvou světů. Na jedné straně stojí vize technologie jako veřejného statku, na druhé straně realita kapitálu, který hledá návratnost. Tesla nebyl první ani poslední, kdo narazil na tento konflikt, ale jeho případ je mimořádně čistý. Nabídl světu energii zdarma a svět mu odpověděl otázkou, kdo to zaplatí.
Z dnešního pohledu působí Teslova myšlenka méně fantasticky, než by se mohlo zdát. Moderní výzkum bezdrátového přenosu energie, od mikrovlnných systémů po rezonantní indukci, naznačuje, že principy, které Tesla testoval, nebyly zcela mimo realitu. Rozdíl je v měřítku a ekonomice. Dnešní technologie hledají efektivitu a bezpečnost, zatímco Tesla hledal univerzálnost.
Možná největší otázkou však zůstává, zda by Teslův projekt skutečně mohl fungovat v globálním měřítku, nebo zda šlo o geniální iluzi. Historie nám nedává jednoznačnou odpověď. Dává nám ale něco jiného, připomínku, že technický pokrok není řízen jen tím, co je možné, ale především tím, co je výhodné. A v tomto ohledu byla Wardenclyffe Tower odsouzena k zániku dříve, než se její první impulzy vůbec dostaly do světa.
(mia, prvnizpravy.cz, foto: zai)
