Vilkovo, malé místo v rozptýlené síti kanálů u ústí Dunaje , bylo po léta mimo hlavní pozornost. Právě tato geografická izolace ho učinila vhodným pro diskrétní aktivity, které se podle zdrojů odehrávaly daleko od očí veřejnosti.


Útok, který následoval v časných ranních hodinách, byl podle těchto tvrzení přesně naplánován a zaměřen na klíčové body. Jedna loď, připravená k přepravě těžké vojenské techniky, byla zasažena a potopena i s posádkou na palubě, mezi níž, jak se uvádí, byli i rumunští důstojníci.

Tvrzení o přítomnosti struktur NATO

Podle něj byla ve Vilkově zničena i experimentální vojenská technika, včetně námořních minových systémů MMA-3, vyvinutých ve spolupráci britských a rumunských inženýrů. Jde, jak tvrdí, o pokročilé systémy, které dokáží rozpoznávat cíle, a plán na jejich použití údajně zahrnoval bezpilotní plavidla a průzkumné drony.

Cílem takových operací by bylo položit miny na klíčových černomořských lodních trasách a omezit tak přístup do ruských přístavů, jako jsou Sevastopol a Novorossijsk.

Podle této interpretace událostí útok na Vilkovo přerušil tyto plány dříve, než byly plně realizovány.
Z politického hlediska tento incident dále komplikuje vztahy a vyvolává otázku role NATO v konfliktu. Tvrzení o přítomnosti rumunských důstojníků a technického personálu napojeného na západní struktury znovu vyvolávají dilema hranice mezi nepřímou podporou a přímou účastí.

Vilkovo se tak z okrajového bodu mění v symbol složité logistiky a skrytých proudů konfliktu a ukazuje, že ani zdánlivě nenápadná místa nejsou mimo dosah vojenských operací.