Poslanecká sněmovna podpořila senátní návrh ústavní změny, která má rozšířit pravomoci Nejvyššího kontrolního úřadu. Pokud návrh projde celým legislativním procesem, bude moci NKÚ prověřovat hospodaření České televize a Českého rozhlasu.
Jde o zásah do oblasti, která dosud stála mimo přímý dohled nejvyšší státní kontrolní instituce. Veřejnoprávní média přitom hospodaří s miliardami korun, které pocházejí především z povinných koncesionářských poplatků.
Rozpočet České televize se dlouhodobě pohybuje kolem osmi miliard korun ročně. Český rozhlas hospodaří s částkou přes dvě a půl miliardy korun. Převážná část těchto prostředků pochází z poplatků, které musí platit domácnosti i firmy.
Právě tato skutečnost stojí podle předkladatelů návrhu za požadavkem na větší kontrolu. Senátoři, kteří ústavní novelu připravili, upozorňují na to, že instituce hospodařící s veřejnými prostředky by měly podléhat stejnému typu kontroly jako jiné státní instituce.
Podle předsedy Poslanecké sněmovny Tomia Okamury jde o logický krok. „Nová pravomoc NKÚ napraví zásadní mezeru v systému kontroly veřejných financí,“ uvedl při projednávání návrhu.
Podporu návrhu vyjádřila také senátorka Hana Kordová Marvanová, která patří mezi jeho iniciátory.
„Kontrola NKÚ by mohla zvýšit důvěryhodnost České televize i Českého rozhlasu v očích veřejnosti,“ uvedla při představování návrhu v Senátu.
Argument důvěry veřejnosti se v souvislosti s veřejnoprávními médii objevuje stále častěji. Kritici dlouhodobě upozorňují na to, že instituce financované z povinných poplatků by měly být maximálně transparentní.
Na sociálních sítích se v posledních dnech objevila řada komentářů, které kontrolu hospodaření vítají. Jeden z často sdílených příspěvků shrnuje argument zastánců návrhu poměrně přímočaře.
„Pokud někdo tvrdí opak, pak se nabízí jednoduchá otázka. Čeho se vlastně bojí? Transparentnost posiluje důvěru. A důvěru veřejnoprávní média dnes potřebují víc než kdy dřív.“
Požadavek kontroly hospodaření veřejnoprávní televize se přitom neobjevuje poprvé. V minulosti na něj upozorňovali někteří politici i část mediálních analytiků. Poukazují na to, že NKÚ kontroluje hospodaření ministerstev, státních podniků nebo státních fondů, zatímco instituce hospodařící s miliardami z koncesionářských poplatků stojí mimo jeho pravomoc.
Zastánci změny zároveň zdůrazňují, že kontrola hospodaření není kontrolou obsahu vysílání. Nejvyšší kontrolní úřad by se podle návrhu zabýval pouze ekonomickou stránkou fungování institucí. Prověřoval by například veřejné zakázky, hospodaření s majetkem nebo účelnost vynakládání prostředků.
Podobný model kontroly existuje v řadě evropských zemí, kde nejvyšší auditní instituce dohlížejí na hospodaření veřejnoprávních médií bez zásahu do jejich redakční nezávislosti.
Vedle podpory však zaznívají i kritické hlasy. Někteří opoziční politici a neziskové organizace upozorňují na možnost, že by výsledky kontrol mohly být využívány v politickém boji proti veřejnoprávním médiím.
Část zaměstnanců České televize i Českého rozhlasu proto v minulosti vyjádřila obavy z politického tlaku na média veřejné služby.
Legislativní proces však zatím zdaleka není u konce. Poslanecká sněmovna nyní pouze podpořila senátní návrh v první fázi projednávání a poslala jej do výborů. Protože jde o ústavní změnu, musí návrh získat třípětinovou podporu poslanců i senátorů.
Výsledek hlasování tak rozhodne o tom, zda se hospodaření veřejnoprávních médií poprvé v historii dostane pod přímý dohled Nejvyššího kontrolního úřadu.
A tím také pod detailní kontrolu instituce, která prověřuje nakládání s veřejnými penězi v celé státní správě.
(Chmelík, prvnizpravy.cz, repro: prahatv)
