Své předchozí výroky, pohybující se na hraně vulgarity a osobních urážek politických protivníků, ještě ustál. Jeho písaři, rozmístění po českém, poněkud jednorozměrném mediálním prostoru, vždy pohotově přesvědčovali pochybující o tom, že to je vlastně roztomilé, že to u něj sedne jako „prdel na hrnec.“

Proto jsem byl příjemně překvapen tím, že se ministr zahraničí do často nevybíravých útoků proti Ladislavu Bátorovi zpočátku nezapojoval. Zmýlil jsem se v něm. Jeho veřejný výrok o Bátorovi jako pomatenci a pazdeří v jisté části těla, kterým si vykoledoval shovívavou a pro média neurčenou Bátorovu reakci, není hodný šlechtice. Proč se od poddaného očekává vyšší míra slušnosti než od vrchnosti s modrou krví, je mimo mé chápání.

Ministr Dobeš se mu opakovaně za Bátorův výrok omluvil a distancoval se od něj. Na tiskové konferenci se dokonce vyznal z jistého obdivu k panu ministrovi, když pravil, že Bátorovy výroky na jeho velikosti nic neubraly a obrazně řečeno slíbil, že Bátoru pošle do nedělní školy slušného chování. A jak na to šlechtic zareagoval? „Zkuste na ministerstvo školství strčit nos a uvidíte, proč jsem to řekl. Kdyby to byl účetní na ministerstvu zemědělství, tak proti tomu nic nemám. Zrovna s těmi názory na školství, to nejde. To je jako kdybych ustanovil známého pedofila ředitelem dívčí školy.“

Pevně doufám, že ministr Dobeš pochopí, že někteří šlechtici, zvláště jsou-li řízení Miroslavem Kalouskem a jeho zájmy, chápou shovívavost jako slabost, jíž okamžitě využijí k útoku.

Nejsou mi známy všechny motivy jednání TOP 09. Patrně jsou ve hře projednávané zákony, zdaňující hazard, pokračující boj na vytlačení VV z vlády, a jistě také obava z možnosti vytvoření konkurenční, tentokrát autentické pravicové strany, zaštítěné podporou či přímou účastí Václava Klause.

Příslušník slavného franského rodu už rodový majetek získal zpět. Má k němu i odpovídající společenské postavení. Ty však ještě z člověka šlechtice nečiní. I takové je poučení ze zatím poslední vlny bátoriády.

Pro Prvnizpravy.cz
Michal Semín