Nejdříve ze Strakovy akademie zazní horory o povinném důchodovém spoření do soukromých penzijních fondů bez nároku na dědictví. Následně mají chudnoucí obyvatele uklidnit „hladícím“ slovem, že to nebude povinné šetření, nýbrž dobrovolné. Ale stejně za to jim napálí jen tak jakoby bokem zdvojnásobenou DPH na potraviny (s výjimkou sedmi kusů), léky a služby. Jenže se nejedná jen o zaplacení tzv. reformy penzí. Je mi líto, ale v tomto případě musím důsledně trvat na „takzvané“.

Vláda chce rozdat z takto vyždímaných peněz (58 miliard korun ročně) miliardy firmám, kterým se tak zruší příspěvek na aktivní politiku zaměstnanosti a na úrazové pojištění. Stát, respektive pravicová vláda, dle učebnicových pouček neoliberalismu, říká, že se podniky a podnikatelé nemají co starat o lidi bez práce. Společenský problém kapitalismu tak zužuje na vztah stát – nezaměstnaný, přičemž ale podporu v nezaměstnanosti stát snižuje – dle poučky ze stejného zdroje přežilých lumpáren: ať se každý postará sám.  Chová se, jakoby v blízkém budoucnu snad zlo nezaměstnanosti nějak zmizelo, vysublimovalo, či co. Vazelina osy této evropské humanistické  civilizace tak zřetelně vysychá a omezuje dodavatele jen na běžné občany. Elity, firmy, a miliardářské instituce se tomu mají vyhnout.

Uvalená daň na obyvatele, kteří ve dvou třetinách nedosahují ani průměrné mzdy, ale kteří mají  financovat onu tzv. reformu penzí, pak vypadá jen jako záminka, aby tito lidé platili úlevy podnikům.  A ty se zbavovaly společenské odpovědnosti ve formě určených daní.

Drábek a Nečas dosud nevysvětlili, v čem spočívá stabilita penzijního systému, když se oslabí státní průběžný důchod a vidlemi se nasypou peníze akcionářům soukromých penzijních fondů. Podle velmi střízlivých propočtů ČSOB by nyní lidé museli platit do těchto fondů nejméně 2500 korun měsíčně. Podle jiných propočtů ale nejméně 4000 korun. To je pro drtivou většinu občanů neúnosné  a tvrzení o tom, že se to vykompenzuje rodinám s dětmi a nejchudším, lze označit jen za  uklidňování beránka spolu se zvukem broušeného nože.  Zejména poté, co Drábek ořezal téměř všechny sociální dávky jako porodné. Snaživě ho snížil – mimochodem tuto sprostotu vláda obhajuje u Ústavního soudu v rámci úsporného balíčku – a nyní ho chce prý zvýšit. Snaha hledat v těchto krocích konzervativců nějakou systémovost je i pro snaživce neřešitelná. Otřesený státní průběžný systém bude však zdaleka snadněji možné napadat.

Za naprosto skandální oblbování lze pak považovat, že i když reálně v tzv. malé reformě sníží 70 procentům důchodcům penze ve prospěch bohatších tvrdíc, že j„to“ vykompenzují valorizací. Valorizace je zde od toho, aby kompenzovala starší generaci inflaci a třetinu růstu platu (tak to ostatně Nečaso-Drábkova vláda chce uzákonit navěky) a o kompenzaci vládou snížených důchodech není ani slova (ani v připravovaném zákoně).

Akce s opt-outem pro penzijní fondy není zrovna přitažlivá.  Po vstupu do tohoto systému nelze z něj již vystoupit. Vzhledem k tomu, že pak lidé v důchodovém věku budou dostávat jen měsíční (někým určenou) částku a nikoli peníze na dřevo, lze pochybovat, že na to skočí v radostných, demonstrativních průvodech.

Všechny kroky, které vláda podniká a tvrdí, že je to reforma penzijního systému, je všechno, jen ne reforma. Je to  jen přeskupení kolosálních částek z kapes nijak bohatých občanů, do pytlů soukromých institucí. Na jedné straně valnou část lidí ochudí – potraviny a léky prostě kupovat musí, a na druhé straně po nich chce, aby více šetřili na stáří. To je na hlavu.

Odborníci, včetně Světové banky, naopak předesílají, že cesta k důchodové reformě spočívá v udržení a posílení průběžných důchodů a zvýšení motivace občanů pro penzijní připojištění na dobrovolném základě. A to jak zvýšením některých daní, vyšším zapojením občanů, tak stejně podniků v rámci „social responsibility“, neboli „sociální odpovědnosti“! Tato parta konzervativců jde opačným směrem. Do nějakého tunelu.

Pro Prvnizpravy.cz
Jiří Kouda