Svátek má: Barbora

Komentáře

Kateřina Konečná

europoslankyně (KSČM)

Hysterie se dá léčit, pane Onderko

Sklony k primitivním reakcím, pocit neuspokojení a vnitřního napětí, který nutí ke snaze zbavit se těchto nesnesitelného pocitů. Znalci oboru psychologie by řekli, že se jedná výčet základních znaků hysterie, já ale popisuji vystoupení sociálnědemokratického místopředsedy Romana Onderky.


Rozčilení pana Onderky, kterého úspěch/neúspěch ČSSD ve volbách připravil o křeslo ministra dopravy, je vcelku pochopitelné. V rozjeté kariéře současného brněnského primátora to asi dost zabolelo. Snad proto přišly ty hysterické výlevy s návrhy na absolutní zákaz spolupráce s KSČM.

Pravicové strany ODS, TOP 09 a VV pomalu sestavují vládu. Vyhrála pravice se svoji často strašící, urážlivou a mnohdy lživou kampaní. V ní pochopitelně nechyběli ani útoky na komunisty a nedejbože nějakou formu spolupráce KSČM a ČSSD. Roman Onderka věří, že právě tyto útoky pravici pomohly a tak se tomu přizpůsobuje. Asi chyběl na loňském sjezdu ČSSD. Od pultíku zde z úst slovenského sociálnědemokratického premiéra zaznělo varování: „Nesmíme podlehnout vnadám, které nabízí pravice…“

Budiž však Onderkovi odpuštěno, že neposlouchal. Zřejmě se v té chvíli ukájel radostí ze svého čerstvého zvolení do funkce místopředsedy strany.

To však už nevysvětluje, že nehledá skutečnou příčinu toho, proč velké množství původních voličů socdem nešlo vůbec volit nebo třeba přeběhlo k Zemanovcům. Nehledá ji v odpuzujícím agresivním stylu vedení kampaně a neschopnosti sebereflexe svého vedení. Týden po volbách nepochopitelně požaduje absolutní zákaz spolupráce s komunisty.
 
Připouštím, v první moment mě vyjádření páně Onderky zvedlo ze židle. Vždycky jsem si myslela, že politika má být o lidech a pro lidi a hlavně měli by ji dělat lidé, kterým nejde o svůj prospěch či rozdělování státních zakázek kamarádům, ale o to, aby se nám všem žilo lépe.

Když jsem si ale připomněla to, s kým pan Onderka vládne v koalici na brněnské radnici, přišlo mi všechno najednou srozumitelnější. Při případně avizované spolupráci sociální demokracie s komunisty, může on osobně jen stěží cokoliv slibovat svým současným partnerům. Ani jedna ze stran jeho brněnské koalice (ČSSD, Strana zelených, KDU-ČSL a Brno 2006) totiž nestojí o sociální výdobytky, které naopak umožnila místy již fungující spolupráce ČSSD a KSČM. Například ve Středočeském kraji se sociálně demokratickému vedení podařilo díky komunistům prosadit zrušení poplatků v krajských nemocnicích či jízdné do škol zdarma…

Za reakci stojí také poznámka, že komunisté oslabují levici. Ráda bych podotkla, že ji nemohou oslabovat ve chvíli, kdy komunisté jsou v současnosti jedinou autenticky levicovou stranou na politickém spektru. A většina z ČSSD si na to ani nehraje. Přinejmenším tím, že se zařazuje do levé středu, ale také programem i praxí.

Když už jsem si na začátku pomohla poučkami z psychologie, jimi své zamyšlení i uzavřu. Co je přirozené pro člověka trpícího hysterií? …vyvolává konflikty, střety, hádky a doprovází je mocnými gesty, hlasitými projevy, emocionálními výlevy a teatrálními scénami, upoutávajícími pozornost okolí. Zkráceně: Roman Onderka a jeho tažení proti spolupráci s komunisty. Doufejme, že jde jen o hysterii, která se dá léčit…

Kateřina Konečná