Naposledy s velice mírnou představou progresivní daně – 25 procent - přišel šéf poslanců Věcí veřejných Petr Gazdík. Gazdíkovcům nevěřím. To by nesměli schvalovat jeden asociální tzv. reformní zákon za druhým. Také se mi nepozdává zrovna 25 procent, proč ne 30 nebo 35 procent, aby to mělo trochu efekt pro příjem státu?

Nejlepší ministr financí Miroslav Kalousek jen jedovatě zabručel, že bychom museli být až na takovém dně, že by se uvažovalo o progresivitě daní z příjmů jen v případě, kdyby se uvažovalo o snížení důchodů. Na takovou zvrhlou paralelu může přijít jen opravdu mazaný nejlepší ministr. A s wincestrovou opakovačkou, že pak nám podnikatelé zmizí do daňových rájů.

To ale nějak skřípe. Ony se totiž přímé daně fyzických osob v zemích EU celkově zvýšily jen předloni o půl procenta. Když Německo uplatňuje daň pro nejvyšší příjmové skupiny na úrovni 40 procent (Česko má ten zoufalý a ve světě ojedinělý systém superhrubé mzdy a daně z ní ve výši 15 procent per tutti), tak už by byl Kypr přegermanizován a Bahamy by vypadaly jako rozkopané termitiště manažerů.

Chudina Evropy v zajetí nehorázného experimentu

Jak upozorňují experti, tak iniciativy vlád ve střední a východní Evropě ohledně nízké rovné daně, jež „generovaly historicky nevídaný sestupný trend“, v tuto chvíli stagnují. Estonsko, které rovnou daň zavedlo jako první již v roce 1994 a do roku 2012 zamýšlelo snížit sazbu na 18 procent, bylo nuceno své plány přehodnotit. Lotyšsko navýšilo svou rovnou daň z 23 procent v roce 2009 na 26 procent v roce  loňském.
V západní Evropě se vzrůstající trend, který iniciovalo Irsko svým pětiprocentním navýšením, rozšířil i do dalších zemí. Zatímco v Irsku loni horní sazby vzrostly o jedno procento, Velká Británie je zvedla ze 40 procent v období 2009 až 2010 na 50 procent v období 2010 až 2011, což je v celosvětovém měřítku nejvyšší nárůst sazeb.

Island nahradil systém rovné daně progresivním zdaněním a navýšením horní hranice daně z příjmů fyzických osob o zhruba devět procent. Řecko v odpovědi na alarmující deficit veřejných financí zvedlo horní hranici o pět procent. Portugalsko ji zvýšilo o téměř čtyři procenta a Francie o jedno procento.

Statistika říká, že průměr zdanění osobních příjmů se v celé Evropské unii pohybuje na úrovni 37,5 procenta a v eurozóně dokonce na úrovni 42,4 procenta, Česká republika je společně s Litvou s 15procentním zdaněním na druhém místě za Bulharskem, které příjmy svých občanů daní deseti procenty. Nejvyšší míra zdanění je naopak ve Švédsku (56,4 procenta), Belgii (53,7 procenta) a v Nizozemsku (52 procent). Po těchto strašlivých informacích (pro Kalouska a spol.) mi není jasné, kdo ještě najde v té tlačenici místo pod kokosovými palmami. A hlavně, jak chtějí docílit srovnání životní úrovně Čechů se Západoevropany? Že je ožebračí?

Doženeme Evropu žebrotou?

Velice jednoduše lze konstatovat, že země – k nim patří i Česká republika – nejchudší části střední a  východní Evropy si zaexperimentovaly s rovnou daní a ekonomické důsledky tohoto tahu jsou pro rozpočty zemí i obyvatelstvo drtivé. Ačkoliv je chválí finanční trhy, zločinné nadnárodní ratingové společnosti a instituce jako MMF a OECD (aniž by jejich vyspělé členské země rovnou daň přijaly!) ještě více se propadly v rámci evropské chudiny. Hlavně když nejlepší ministr financí a premiér vrní pod jejich jejich poplácáním po hlavičce. A budou usilovněji, téměř stachanovsky, po lopatách házet na bohatou hromadu za soustavného třídního škrcení ostatním obyvatelům.

Žádní bolševici! Ale pravicoví demagogové Kalousek a Nečas zde totiž opravdu zavedli třídní sociální a ekonomickou válečnou politiku!

Právě daně jsou toho neoddiskutovatelným dokladem. Přímé daně jsou v Česku tímto způsobem natolik zkarikovány, že máme jako jediná země světa daňovou regresi. Takže například člověk s příjmem milion korun ročně platí procentuálně daň z příjmu stejnou nebo dokonce menší než člověk, který bere 40 tisíc měsíčně. A čím více dotyčný bere, tak procento zdanění jde dolů. Navíc jejich kroky v nepřímých daních, jako je zvyšování DPH či zdravotní a sociální přímé platby, jdou vysloveně střední a chudé vrstvě občanů po krku. A to za situace, kdy je kupní síla u nás ale i na sousedním Slovensku zhruba na úrovni 60 % průměrné kupní síly v Evropě. Proto se také ostatně bojí eura – to by ukázalo rozdíly tvrdě a nesmlouvavě! A stejně tak ubohé důsledky činnosti české pravice.

Tento konzervativní kabinet hroší kůže a "odklánění prostředků" téměř každý den dokazuje svoji fanatickou zaujatost asociální politikou velkokapitálu s opovržením k obyčejným lidem. Za něž ale jako vláda nese také odpovědnost a jimž tak tuto odpovědnost budou – aspoň doufám - skládat. S údivem lze jen sledovat nejen jejich asociální tažení, ale i nechuť médií jasně odhalit jejich totální neodbornou a přímo kriminální činnost, jak u jednotlivých ministrů, tak u nečinnosti celé Nečasovy party. Naposledy u švýcarských kont. Tak nestoudnou vládu jsme tady v Česku ještě neměli.

Psáno pro Prvnizpravy.cz
Jiří Kouda