Obvykle to začíná od knižních pouček o „hvězdicové“ podpoře již zprivatizovaného konkrétního majetku a jeho (ejhle!) státní podpoře – ostatní se musí, jako zkažené maso odříznout“ (Milton Friedman) a když už, tak nekupírovat psovi ocas po dílcích. Něco podobného zaváděla vláda Václava Klause v počátcích ekonomické reformy 90. let. Nynější prezident ovšem nemá sochu na každém nároží jako tatíček Masaryk. Naopak v každém městě České republiky nalezneme ekonomický pomník zhroucené a vytunelované fabriky. „Hlavně více takových Kožených,“ znělo tehdy z úst dnešního nejvyššího úředníka státu. Strašidelné, ale zřejmě nedostatečně.

Ta vlna propagandistické metody snažící se dokázat, že stát nemá na to, aby spravoval věci veřejné, jako je zdravotnictví, sociální služby, a dokonce se popírá i státní vliv na ekonomiku, a je tudíž nutné vše privatizovat, probíhá nyní občanům před očima nejintenzivněji za posledních dvacet let. V pozicích vládních úředníků ale obvykle zapomenou dodat, že jejich prací je naopak zkvalitnění nejen fungování státního aparátu ale také státních či polostátních podniků. Viditelná je však jen snaha co nejvíce urvat ve správních a dozorčích radách těchto firem. Zhodnotit celá léta „práce“ těchto lidí si pomalu žádá trestní oznámení.

Za A: Sociální systém je už dávno pravicovými vládami nastaven „adresně“. Lze dokonce konstatovat, že ji v určité době podporovala i tzv. demokratické levice v podobě ČSSD, kdy Vladimír Špidla přišel s „balíčkem“ údajně nutných restrukturalizačních změn v sociální oblasti – zpřísnění výplat sociálních dávek (podporovaných Zdeňkem Škromachem, například nápady na snížení či zavedení karenční doby nemocenské - snížit dávky v prvních dnech nemoci). To jen abychom nezapomněli na slabé chvilky ČSSD, slintající před asociálním příkladem omezení sociálního státu z programu německého takésociálního demokrata Gerharda Schrödera v podobě programu Hartz IV. V současnosti se tomu ovšem levice brání. Jsem zvědav, jak dlouho jí to vydrží. Bludné řeči komunistů ,vzpomínající na centrální systém řízený byrokraty, radši ani nevzpomínat.

Za B: Konzervativci ODS a TOP 09 nikdy neopustili myšlenku privatizace veřejných statků. Oslabením státního důchodového systému vyvedením části peněz do soukromých fondů, a to povinně, by ovšem mělo být posuzováno jako kriminální čin. V zásadě se tím totiž napadá existence milionů obyvatel v důchodovém věku. Jinými slovy se tak připravuje nejen snížení „státních důchodů“, ale zároveň znejistění občanů, kteří peníze převedou do soukromých fondů. Bez záruky. Jedinou zárukou budou příjmy akcionářů soukromých fondů a jejich manažerů. Chybějící částky v státním systému pak jdou do obludných mnoha stovek miliard korun, které ale budou muset obyvatelé nějakou formou doplatit. Třeba v podobě daně z přidané hodnoty – vyšších cen za léky, služby a potraviny.

Za C: Jeden z posledních veřejných statků je zejména vysoké školství. Jeho zpoplatněním jistě docílíme masovou účast mladé generace ožebračené střední třídy. A pokud, tak jen za pochybně „výhodných“ půjček bank a finančních institucí, které si to vyberou dříve nebo později od studentů jejich rodin, anebo od státu. V tom spočívá ona „garance“, kterou zaplatí „masa“. Společenský problém se z „individuálního statku“ snadno zase přetvoří na obecné daně. A k omezení přístupu na VŠ jen pro ty, co na to mají.

Za D: Novým hitem činaných neoliberálů je šetření. Samozřejmě zcela s výše uvedenými programy. Jakkoliv zneužívají ekonomickou krizi, zaměřením u koho se bude šetřit se už ani netají. Jen prostě vynechají bohatou vrstvu. Zbytek je třeba „vydžúsovat“. Ohromující ovšem je, kolik voličů skočilo na lži šířené dnešními vládními stranami. Podsekat příjmy státu i růst HDP včetně  snížené spotřeby obyvatel je přitom ekonomicky neobhajitelné. Ale jindy moudra trousící ekonomové mlčí. Stejně tak většina médií. Ani je nezarazí miliardové dluhopisy vydávané Kalouskovou „odpovědnou“ na lži založenou vládou, která prý nezadlužuje budoucí generace.

Za E: Pozorný čtenář a divák si nemohl nevšimnout, že česká pravice ráda čím dál častěji blábolí o národních zájmech, aniž by je definovala. Zřetelná je zejména v odporu k údajně „socialistické“ Evropské unii. Na druhé straně se ani nečervená, když mluví o tom, jak musíme vycházet vstříc trhu, nadnárodním ratingovým organizacím, jako premiér Petr Nečas při obhajobě bleskového úsporného (či spíše škrtícího) balíčků před Ústavním soudem v Brně. Až z toho byla ústavní soudkyně Wagnerová vykulená, neboť ji jaksi nedocházelo, proč by nám měly ratingy klesat, když předchozí léta pravice trhala rekordy v zadlužování země a ratingy ani brvou nehnuly. Také proč. Investoři již z České republiky vyvezli bilion korun zisku.

Za F: Konstatovat lze, že i když boj lékařů za své platy a pracovní podmínky je možné docílit neústupností a jednotou – což je pro obecně pro pracující a odbory velice poučné – na druhé straně fakticky vycházejí vstříc konzervativním plánům o co největší oslabení veřejných služeb. Snížením počtu nemocnic a do konkurence vystavit soukromá zdravotnická zařízení. To už za nějaké dvě miliardy v systému, v němž proteče na čtvrt bilionu korun stojí za to. Důsledkem ovšem bude, že lékařská péče se rozdělí na stupně kvality podle šrajtofle v zadní kapse pacienta. Už slyším zatím tiché vrnění pojišťoven, farmaceutických firem a tlup manažerů, kteří slibují odcházejícím politikům příjemné klimatizované prostory pro ukončení jejich kariéry.

Vláda „odpovědných“ konzervativců, potácející se od korupčního skandálu ke skandálu (Drobil, Vondra), se samozřejmě neuspokojí ani tímto skromným výčtem. Průběžně chce oslabit postavení zaměstnanců překopáním Zákoníku práce, stejně tak nájemníků Občanským zákoníkem. Navíc miluje antikomunismus, s nímž se vždy vytasí, když je v ouzkých. Jen občané a voliči by měli vskutku zapřemýšlet, zda je to vůbec vláda česká a činící vše pro slušný život obyvatel. To je nenárodní zájem.

Pro Prvnizpravy.cz
Jiří Kouda