Jisté je, že kdo je v opozici, má vždy spoustu dobrých nápadů, jak věci dělat lépe. Jisté také je, že před volbami nastává období slibů, kdy všichni slibují všechno všem.

Patřím dlouhá léta mezi ty protivy, kteří sociálním demokratům v programech škrtají, protože nelze splnit vše. Jistěže všechno s dalšími ekonomy v týmu nevyhráváme, a občas i temně mručíme něco jako, nechte si to tam, ale stejně je to blbost. Nicméně musím trvat na tom, že ekonomické cíle sociálních demokratů jsou zpravidla realistické a v diskusích s kvalifikovanými reprezentanty mezinárodních institucí je bez problémů obhájíme. Potíže jsou hlavně s těmi, co slušnou ekonomii nestudovali ani semestr.

Nemám problém s nasazováním psích hlav. Novináři jistě prodávají katastrofické zprávy a emoce lépe než bukolické idyly. Jen mne trošičku zaráží, že co u sociálních demokratů vadí, ostatním prochází. Když před minulými volbami Mirek Topolánek sliboval v rozhovoru s HN zvyšování náhradového poměru ve vyplácení důchodů, neřekli kritičtí redaktoři ani popel. Ledva se kousku Topolánkova slibu chopí sociální demokraté, troubí se hned přičinlivě o populismu. Co duševní obr Topolánek může, levice nesmí. Jak logické a spravedlivé…

Když týž Topolánek se svým tehdy nerozlučným bratrem Tlustým moudře točili daňovým kolečkem a radostně zvěstovali, že ty tučné důchody a vyrovnané rozpočty zajistí ze snížených daní a snížených sociálních odvodů, novinám to perpetuum mobile nepřišlo nijak nápadné… A pan Tlustý to všechno pěkně spočítal, ale nápadné bylo, že kterákoli jeho varianta radikálního snížení daní stála vždy jen osmnáct miliard první rok, a pak už to vždycky bylo v plusu. A mělo to zrychlit hospodářský růst celá o dvě procenta! Kdepak skončila ta vylhaná dvě procenta?

Já vím, novináři jsou jen lidé a lidé jsou holt zapomětliví. Dovoluji si proto připomenout, že levice hospodářství převzala v roce 98 v poklesu, se skrytým dluhem v režii ODS rozkradených bank a podniků ve výši půl bilionu korun… Ty dluhy jsme z velké části ale platili až po roce 2002: To byla další hnusná podmínka opoziční smlouvy, která nutila transformační dluhy skrývat v Konsolidační agentuře a podobných močálech.

Odpočteme-li placení transformačních dluhů za ODS, hospodařila sociální demokracie téměř vyrovnaně a zanechala po sobě víc jak osmdesát miliard rozpočtových rezerv! Ty byly Kalousky a Topolánky do haléře prožrány. Ba co více, „krotitelům“ dluhů dluh rostl o rekordní cifry! Novinami adorovaný Kalouskův rozpočet z roku 2008 byl ve skutečnosti druhým největším růstem státního dluhu v historii. Kalouskova příprava rozpočtu 2009 s pětiprocentním růstem skončila rekordním deficitem a největší historickou ostudou ministerstva financí od roku 1918. A rekordním dluhem.

Dluhy v Čechách nadělala zejména pravice. Z 36 % podílu dluhu na HDP jde ubohá šestina za levicí. Průměr EU také dává na sociální stát o 50 % více než ČR (relativně v roce 2006), absolutně pochopitelně ještě více. Můj hluboký obdiv přesto patří těm, kdo bez ohledu na takto jasnou realitu dokážou denně tvrdit úplně něco jiného.