Tolik odborářů si premiér M. Topolánek už dlouho neužil, jako v posledním lednovém týdnu. Ve středu v rámci českého předsednictví jednal s Johnem Monksem, rázným mužem jenž stojí v čele evropských odborů a hned druhý den si na  tripartitu přišel vyslechnout návrhy zaměstnavatelů a odborů , jak  zmírnit dopady  ekonomické krize.

Monks  premiérovi řekl, že očekává od českého předsednictví  skutečné  razantní kroky, aby krize nepřerostla  v katastrofický scénář, který se odehrál v 30. létech minulého století. Tehdy  snižování mezd, minimální sociální ochrana lidí a protekcionářská opatření některých států měly obrovské následky. Nezapomínejme na tuto krutou  historickou zkušenost.

Dnešní realita je taková, uvedl Monks, že  politika bankovních  domů roztočila „kasinový kapitalismus“, bankovní svět si žil sám pro sebe a nyní s námi hraje sebevražednou ruletu. M. Topolánek sice při setkání  ujišťoval Monkse, že je na krizovou diskuzi připraven, ale odbory se bojí, že tolik potřebný  proces hledání rovnováhy mezi trhem a sociálními otázkami za našeho předsednictví rozhodně  nezačne. 

Česká vláda by však neměla  být hluchá k volání zaměstnavatelů a odborářů, kteří se už  začínají shodovat  v mnoha protikrizových  krocích. Hodí-li vláda  přes palubu takové návrhy, jako je ochránit lidi při insolvenci zaměstnavatele, kdy dnes věřitelské banky odčerpávají z firem finanční prostředky, které mají sloužit k výplatě zaměstnanců a ti se ocitají zcela bez prostředků,  je nekompetentní. Přes 5 tisíc lidí ve sklářství takto banky doslova  připravily o  zdroj obživy, protože  tři měsíce nedostávaly mzdu. Alespoň že  chování premiéra na mimořádném jednání tripartity nasvědčovalo, že si plně uvědomuje, že situace začíná být vážná a ve zmíněné  situaci sklářů zoufalá.

Než odešel,  všem zdůraznil, že   jsme teď  hasiči, ale nesmíme hasit benzínem.