Vládní koalice ODS, TOP 09 a VV předložila koaliční smlouvu a z ní lze mnohé vyčíst. Ale, co v ní uvedeno nebylo, že utahování opasků se bude týkat i současných seniorů – důchodců. Doposavad představitelé koalice hovořili o penzijní reformě, která zasáhne zejména generace od čtyřicátníků k mladším.

Premiér Nečas ale připustil, že se starodůchodcům nebudou jejich penze valorizovat o tu část, o níž rostou průměrné mzdy, ale pouze o zvýšení spotřebních cen. Samozřejmě doplněno směšnými obezličkami jako „dovedu si představit (mimořádně oblíbené sousloví politiků) jen v návaznosti na konečnou podobu důchodové reformy a rozloženou do několika let“. Nepřekvapí, že s touto hlubokou myšlenkou přišel ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek (TOP 09). Tedy člověk, který profesně lobboval za zájmy podnikatelů, coby šéf Hospodářské komory. Vskutku opravdový zahradník pro citlivé pochopení života zaměstnance, socky a důchodce.

Důchodci se nemohou bránit, nemohou stávkovat. Stávají se manipulovatelnou hračkou v rukou neoliberálů. Pro mnohé lidi bude stáří vizí otřesné budoucnosti místo zaslouženého odpočinku. Sociolog Jan Keller by tyto spoluobčany označil nižší střední vrstvou. Mluvíme zejména o těch, kteří žijí od výplaty k výplatě a trnou jaký další, třeba ozdravný, výlet si naplánovali ve škole pro děti. Bez ohledu na tento fakt – bude právě tato „skupina“ (která, ač tvořena dvěma třetinami všech pracujících, nedosahuje ani průměrné mzdy) spolu se střední vrstvou terčem úsporných zásahů vlády. Nejen, že si utáhne opasek snížením všech sociálních dávek a státní pomoci. Netřeba již koukat do Egypta, dopadnou na ně Kalouskovy rány, když se aspoń zmohli na to šetřit si na bydlení, v podobě likvidace daňových úlev na stavebním pojištění či hypotékárním trhu.

Nedosti na tom. Drtivý tlak na rodinné finance plánuje vládní koalice hned v několika směrech – zvýšením daně z přidané hodnoty na potraviny, a rovněž tak zdražením zdravotnictví a školství.

Pravicová vláda se sice bude snažit poštvat jednotlivé skupiny obyvatel proti sobě, jak už ostatně zkouší na vojácích a učitelích. Cílem je rozbourat jakékoliv sociální povědomí a solidaritu. Vždyť už dnes lze slyšet, jak vyděšení středňáci na úprku před chudobou vytrácejí smysl pro solidaritu a nadávají na zneuživatele sociálních dávek. Třebaže sami jsou v pobíratelé státní pomoci v jiných dílčích věcech a nepřijde jim to divné. Vyšší střední vrstva z úřadů a bankovních institucí, dosud přezíravě hledíc na středńáky – socky nevnímala vůbec - si zase myslela, že jich se sociální problémy netýkají. Část z nich bude ráda, že při rozpočítávání enyky benyky schroupe pohanu nižšího platu, než jít ostudně na úřad práce.

Nicméně důsledkem asociální politiky, kdy se přihazuje deseti procentům bohatých, a odebírá těm druhým a nejchudším, povede v každém případě vyostření sociálních konfliktů. Vzniká přirozený protiklad, kdy zaměstnanci po prvním šoku se ždímáním čepice před zaměstnavatelem, dojdou k existenční zdi, kdy naopak budou tlačit na vyšší příjem a lepší zacházení. A že dojde k posilování odborů – ovšem zdola a radikálněji, nemluvě. A že se také pozvednou hlavu výše, i k vládě.

Na druhé straně se úspory kabinetu nemusí projevit v růstu ekonomiky. Což se Nečasova vláda ani nesnaží předstírat. A co když přijdou znovu těžké časy: lze ždímat už tak suchou čepici?

Pokud vláda svůj přístup nezmění, tak se temné tušení stane realitou. Potom to nepotěší ani tu malou vrstvu (chcete-li třídu), kterou dnes pravicová vláda tak bezostyšně preferuje. Jsem jen zvědav, kdo politicky zachytí tento pohyb.

Pro Prvnizpravy.cz
Jiří Kouda