Dnes je rok 2011 a často mi po tvářích opět tečou slzy. Jsou to však slzy deziluze, smutku a bezmoci. Už zase doma říkáme něco jiného než na veřejnosti, už zase musíme upozorňovat své děti tak, jako upozorňovali naši rodiče nás, že to a to nesmějí říkat ve škole. Cenzura dostala nové jméno: POLITICKÁ KOREKTNOST. Svobodně se mohou vyjadřovat pouze ti, kteří souhlasí s linií ,,kryptostrany Pravdoláska”.

Velký Humanista hřímal svého času o tom, že je potřeba zrušit Varšavskou Smlouvu a NATO, aby nás pak následně do druhé jmenované zločinecké organizace šikovně vmanévroval. Svými dalšími činy, postoji a skutky popřel vše, za co původně údajně bojoval a stal se mým největším životním politickým zklamáním. Vždy stojí v první linii ,,Bojovníků za lidská práva” a vždy podporuje použití vojenské síly, jako prostředku k ,,osvobození” různých národů. Tento tvor je naprosto jednoznačným válečným zločincem, jenž má na rukou krev bezpočtu nevinných civilistů po celém světě. Nějak mi to nejde dohromady s jím proklamovaným NENÁSILÍM. Vždyť i žák základní školy na druhém stupni, je-li vnímavý, musí povšimnouti si toho, že všude tam, kam jsme MY se svými SPOJENCI začali vyvážet ,,Svobodu a Demokracii” nacházejí se bohatá ložiska ropy, či prostor pro vybudování největší americké vojenské základny mimo území USA. Viz bývalá Jugoslávie.

Velkým Humanistou jsme byli rovněž přesvědčováni ke vstupu do EU s výhrůžkou, že nevstoupíme-li, bude po nás. Události posledních měsíců ukazují, že zřejmě stejně bude po nás právě proto, že jsme do tohoto nesmyslného a nesourodého soustátí vstoupili. Jako tonoucím nám ještě zbývá jediné stéblo. Naše vlastí měna. Jestli to náš národ zachrání, nevím, ale naděje umírá poslední.

Dopustil jsem se v předchozím odstavci použití slova – národ. Uvědomuji si, že toto slovo je politicky nekorektní stejně tak, jako slovo – vlastenec. Všichni jsme přeci EVROPANÉ a je jedno, kdo odkud pochází. Není! Já chci být hrdý na to, že jsem Čech, chci být hrdý na svoji rodnou zem, její krásy a na její pracovitý lid. Bohužel nesmím, protože ten, kdo řekne slovo – NÁROD, je politicky nekorektní. Řečeno slovy z románu Jarmily Loukotkové – NENÍ ŘÍMSKÉHO LIDU: ,, Ubohý výsledek velikého začátku.” Druhou stranou mince je, že na svoji současnou zemi hrdý být ani nemohu. Je rozkradená snad do posledního kousku, naše výrobky mizí stejně tak, jako tradiční a historická řemesla, například vyhlášené české sklářství a další a další. Naši ekonomiku drží nad vodou montovna německých automobilů a to je velká ,,škoda”.

Moje babička mě jako malého chlapce učila naši hymnu a četla mi o našich velikánech. Je tedy zřejmě nacionalistkou – neonacistkou. Zažila válku na vlastní kůži a neznám nikoho, kdo by s takovým zápalem hovořil o své nenávisti k Hitlerovi a Nacismu. Podle dnešních měřítek by se jistě jednalo o zavrženíhodný čin. Neprozřetelně ve mě pěstovala lásku k vlasti a narušila tak můj mravní vývoj, který měl směřovat pouze a jedině k multikulturalismu a nadšenému evropanství.

Nejhorší na tom všem je, že mám pocit, že nepřeháním. Koupil jsem si tričko. Bylo světle šedé z velice příjemného materiálu a mělo na sobě spoustu různých nic neříkajících nápisů. Na pravém rameni byla, nevím proč, číslice 88. Nevěnoval jsem tomu pozornost a ve svém novém tričku si vesele lebedil. Až jednou mne jeden můj kolega upozornil: ,,Víš co propaguješ?” Civěl jsem na něj jako na mimozemšťana a říkal si, že mu asi takzvaně ,,hráblo”. Ty dvě osmičky prý znamenají - Heil Hitler! Zbláznil ses, povídám, vždyť je to tričko z Německa a z normálního krámu?!” Poté jsem se dozvěděl, že bych za nošení tohoto trička mohl být u nás trestně stíhán za propagaci nacismu. Tak fajn! Chtějí demagogii, mají ji mít! Jaromír Jágr léta nosí na svém dresu číslovku 68. Prý je to z úcty k okupaci v roce 1968. Ne, ne, ne. Na to mu neskočíme přátelé. Šesté písmeno abecedy je – F a osmé, již zmiňované H. Jágr je kryptonacista a číslovky na jeho dresu znamenají – Fanoušek Hitlera.
 
Připomíná mi to bolševickou šikanu ze sedmdesátých let v Plzni, kdy vdovy ještě nějaký čas po smrti svého muže chodily v černém a jeden můj známý, tehdy čerstvý květnový vdovec, procházel kolem bývalého pomníku US ARMY pátého května s černou páskou na rukávu a byl zadržen STB.

Toto není demokracie, ani postdemokracie, ba snad ani mediokracie. To je fízlokracie.

Jsme tam, kde jsme byli a možná ještě dál. Vivat Mr. Orwell.

Pro Prvnizpravy.cz
Zbyšek Pantůček