V sobotu 18.11.1989 se konal v Obecním domě tzv. Herecký koncert, pořad, při kterém herci přednášeli různé monology z divadelních her. Před koncertem však přijel J. Kačer a sdělil, že divadelníci zahajují stávku, že to lidem vysvětlí, pokud jej některý z organizátorů uvede. Ujal jsem se toho, předstoupil před nabitý sál a oznámil, že události, které se staly včera v ulicích Prahy, se již nesmí opakovat, a my všichni k tomu musíme přispět. Reakce byla ohromující…Pak vystoupil J. Kačer a prohlásil, že odmítá dále hrát jako nevědomý šašek…Revoluce přešla do ulic.
Pravda: v té době již od soboty 18.11. 1989 probíhalo ustanovování Občanského fóra a stávka studentů a herců, sepisovaly se rezoluce, ale toto bylo poprvé, kdy si mohli lidé přečíst prohlášení tehdejší legální organizace v oficiálních novinách, které nejen odsuzovalo to, co se stalo, ale žádalo nápravu poměrů. Reakce byla fantastická: již od rána se před budovou Melantricha na Václavském náměstí, kde tehdy sídlila redakce Svobodného slova, scházeli lidé a četli vystavené stránky deníku a v podvečer již byl před budovou veliký dav, který provolával "Zítra zase pravdu" a "Zítra přijdeme znova". To jsme pochopili jako mimořádnou příležitost a redaktor P.Kučera přivedl druhý den V. Havla, který zde poprvé vystoupil před tak velikým shromážděním spolu s řadou dalších osobností. Měj jsem tu čest zde také před plným Václavským náměstím vystoupit. Napadla mě vlastenecky-historická paralela a řekl jsem, že skoro před sto lety zazněla na prknech Národního divadla v opeře B. Smetany Braniboři v Čechách věta, která pak otřásla celou Evropou. A ta věta zní: „My nejsme lůza, my jsem lid!“ A také my zde na Václavském náměstí nejsme žádná lůza a žádné živly, jsme národ a lid této země! Na reakci lidí a na pohled na Václavské náměstí v těchto chvílích se nedá nikdy zapomenout….
Ale kdo si však dnes ještě vzpomene např. na M. Nevoleho, tehdy náměstka ředitele nakladatelství, který to vše technicky organizoval a zejména zajistil ozvučení Václavského náměstí, což byl v tehdejších podmínkách neuvěřitelný výkon…
Možná se zmínky o aktivní úloze členů a funkcionářů tehdejších politických stran, z dnešního demokratického pohledu sice opravdu pseudostran, (Československé strany socialistické a Československé strany lidové), příliš nehodí do dnešních zjednodušených představ o kolaborantech s tehdejším režimem, přesto se tito lidé v naprosté většině v listopadu 1989 okamžitě postavili na stranu Občanského fóra a dali mu své sekretariáty a kanceláře k dispozici, ale zamlčováním některých skutečností svoji vlastní historii rozhodně nevylepšíme…
Listopadové události však nespadly jaksi „z nebe“, půda pro ně byla dávno připravena, společnost změnu očekávala. Teprve nyní po dvaceti letech jsem si mohl v Lidových novinách 29.10. 2009 přečíst udání na mě, které kdosi v polovině října r. 1989 poslal na ÚV KSČ. Na stránce, kde se publikují dřívější zprávy, pod nadpisem: „Tajně pro ÚV KSČ - Kdy odstavíme KSČ od vesla?“ je publikován dopis na ÚV KSČ, kde si pisatel stěžuje, že na besedě v Semilech, kterou pořádala jako veřejnou schůzi Československá strana socialistická, na otázku z pléna „Kdy už s těmi komunisty zatočíte, kdy je dostanete je od vesla? Dr. Křeček na to reagoval v tom smyslu, že to již nebude dlouho trvat, jenom co bude vytvořena dostatečně silná jiná politické strana“.
Stanislav Křeček