Ačkoliv jim to ukládá legislativa – jednací řád vlády, jsme svědky patrně první okupační stávky ministrů jedné vládní partaje v dějinách země, kdy sedí na svých resortech a nemíní z nich vytáhnout paty. Svému pracovišti ve Strakově akademii se již vyhýbají jako čert kříži a odboráři jen blednou marnou závistí, jak se dělá stávka-nestávka. Posílat do práce své zástupce, na to Zavadilovci prostě nemají. Podezřívat státního účetního Kalouska, že by najednou v sobě našel ducha odboráře ovšem vylučují „starší kucí“. Na druhé straně parafrázují, že „tak dlouho nás budou učit demokracii, až se ji chopíme“ (původně to bylo o klaccích házených přes cestu). Což každý uzná, i v parafrázi zní hrozivě.

Proto to skoro protivně nutí k otázkám Kalouskovi, jestli vyčíslí tuto stávku v penězích a „do koruny to zaplatí“ , jak vzkazoval odborům nedávno. Přičemž se v této xté vládní krizi nejedná o platy, o ekonomiku před novou depresí, o daně a či sociální práva. Jedná se o to, že jeden páprda napadl druhého páprdu (zřejmě nahnědlého). Ten odpověděl tím, že páprda už má věk na to víceméně být páprdou, čímž asi za týden rozhořčil zásadového, ale opravdu zásadového účetního, protože páprda letitý a má přece vyšší úřednickou funkci, že. Ovšem, kterému nevadilo když postarší jadrný lesník před časem označil své kolegy ve vládě diagnózou: „paka“.

A máme další vládní krizi. Šéf vlády Nečas pak absenci ministrů TOP 09 označil na „neomluvenou, a neomluvitelnou“. Hřeje mne živá představa rákosky. Doufám, že to vysvětlí poslanci TOP 09, kteří se chlubili protiodborářskými tričky s nápisem „Odpovědní pracují“. Zkrátka veselé kopy.

Dojatá opozice, změklá z toho, že i vládní pravice začala praktikovat stávku (byť ne ve formě zcela zákonné, ovšem ne zcela nezákonné) se snaží převzít tuto metodiku – komunističtí poslanci se například odmítají zúčastnit jednání zdravotnického výboru sněmovny. A to na protest proti Hegerovým reformám a postupu pravicových poslanců. Nu, aspoň trochu důvod, jakkoliv efekt nulový.

Myslím ale, že opravdu sankce chybí. Například v podobě zvýšené minimální mzdy, tak jak si to minulý týden schválili dobrodějní konzervativci u moci. To jest o pětistovku na (možná až) 8500 korun. To laskavé navýšení po šesti letech chudoby – nepočítaje Nečasovu drobnou, byť zřejmě pro něj bolestivou, provokaci z roku 2007, kdy se minimální mzda „vyhoupla“ o božích 45 korun, musí každý ocenit - chybou v očích konzervativců očividně je, že stát zrušil haléře. Taková mzda by zvláště slušela Vondrovi, který už má za sebou ProMoPro a nyní grátis ze státního letecký výlet za 800 tisíc brutto, k ocenění bezkrupulózního vraha in memoriam.

Donedávna odbory odhadovaly, že za minimální mzdu pracuje v Česku okolo dvou, tří možná čtyř procent zaměstnanců. Drzost lidí, kteří pracují a dokonce chtějí pracovat a platí pro ně možnost jen minimální mzdy, je pro zaměstnavatele a vládu zřejmě nepochopitelná. Ačkoliv se mohou jejich řady rozšířit nejen o mnohé prodavačky v obchodních řetězcích, ale natěšeni jsou v očekávání o školníci základních škol a zejména absolventi škol. Maximálně pět set korun navrch, víc si nezaslouží tihle...tito - ještěže je nikdo nenazval vyžírkami.

Ostatně nechápu, proč odbory chtěly navýšení minimální mzdy na 9 500 korun. Neodpovídá to růstu mezd, ani inflaci, ale poněkud žluťáckému kompromisu vůči zaměstnavatelům. Sociální demokraté si spočítali, že by slušelo dát minimální mzdě hodnotu 11 500 korun. Ani odborářský a už vůbec ne sociálnědemokratický návrh však u provozovatelů „tupého šetření“ nemohl uspět.

Je přitom zajímavé, že jinak mají neoliberálové a konzervativci plná ústa toho, jak je třeba motivovat lidi, aby pracovali. Ovšem logiku, kdy řežou podporu v nezaměstnanosti (stále to považuji na pojištění pro dobu, kdy občané práci ztratí – proto onen účetní žádá, aby se sociální pojistné změnilo na prostou daň) a nyní přidají zoufalou almužnu na minimální mzdě, to jednoduše postrádá. V důsledku se minimální mzda nejen propadá v poměru k průměrné mzdě, ale také se otevírá prostor k nuceným žádostem o sociální podporu. Například čtyřčlenná rodina se s minimální mzdou vlastně blíží životnímu minimu. A to je již neskutečná bída.

Ministři této podivné vlády, jejíž složení dokazuje, že není pro podprůměrné, tuctové darebáky, by si měli vyzkoušet nejen minimální mzdu, ale také aspoň měsíc žít tam, kde hluk lidem ničí nervy. Kabinet jim chce garantovat, že se už nevyspí vůbec, neboť zvyšuje (bezdůvodně) hlukovou normu. Nakonec by bylo vhodné zvýšit ceny závodního stravování ve Strakovce a sídlech jednotlivých resortů. Zcela bych pak odmítl i Drábkovu svěží myšlenku na diferenciaci minimální mzdy podle průměrných výdělků v jednotlivých krajích. To tak, aby se jim v bohaté Praze hrabalo!

Před několika dny, při informaci, že ministři TOP 09 jdou do stávky, respektive do nepřítomnosti na jednání vlády, jsem se zaradoval, že tato infekce postihne i véčka a občanské demokraty. Zdá se, že tato naděje bude nevyslyšena.

Psáno pro Prvnizpravy.cz
Jiří Kouda
novinář