Ivan David: Demokracie, čas, peníze a hra o příští volby

Politický čas plyne velmi nerovnoměrně. Nikdy ho není dost, někdy se stupňuje tíseň až nakonec je úplně pozdě.

9. září 2009 - 06:30

Dostat soupeře do časové tísně, v níž je na potřebný manévr pozdě, to je hlavní úkol v politickém soupeření.  Prosadit termín, který znevýhodňuje soupeře, je důležitá taktika.

O co tedy jde ve snaze o odsun voleb? Komu má prospět časová tíseň soupeře a kdo a proč si chce nastavit čas? Především analytici politických stran mají velmi dobré informace o skutečných preferencích a dobré modely vývoje preferencí ke dni voleb. O odklad voleb stojí ti, kteří vědí, že by je teď nevyhráli. Potřebují čas na pokus zvrátit hrozící porážku. O odklad voleb bojuje ten, kdo ví, že sežene další peníze na kampaň a soupeř nebude mít dost zdrojů, aby vydržel až k volbám. O odsun voleb stojí ti, kteří slíbí velké kšefty firmám, pro které nejsou desítky miliónů žádné peníze. Z toho, co nebylo rozkradeno, zbývají už jen veřejné fondy a zbytky veřejných služeb. Kdo má zájem, rád zaplatí.

Především jde ale o rozpočet. Podle toho, jak bude sestaven, tak budou spokojeni ti, kteří vydělají nebo neprodělají a nespokojení ti, jejichž příjmy se budou krátit. Totiž pravicová koalice úmyslně podsekla příjmy státního rozpočtu krácením daní. Tím úmyslně vyvolala tíseň ve veřejných rozpočtech a předem zhoršila zřejmě nepředpokládané důsledky hospodářské krize vytvořením obrovského deficitu. Teď jde o to, na úkor koho bude deficit „řešen“. Současný ministr financí navrhuje škrty v mandatorních výdajích, tedy hlavně sociálních oblastech a zvýšení nepřímých daní, které se promítnou do cen potravin a jiných komodit, které jsou klíčovými součástmi spotřebního koše voličů levice. Takové řešení  by poškodilo důchodce a také zdravotní a sociální systém jako celek. Tím by se vytvořil prostor pro argumentaci, že sociální a zdravotní náklady nemají být distribuovány solidárně, protože na to „není dost peněz“ ve veřejných rozpočtech, „musí se šetřit“, tak ať každý platí sám. To by v budoucnu mělo podpořit propagandu k privatizaci těchto systémů a je cestou, jak se zmocnit veřejných fondů privatizací pojišťoven a povinným důchodovým spořením v komerčních pojišťovnách. Tím by byla levice usilující o solidaritu zbavena zbylých nástrojů na podporu svých voličských skupin- neměla by jim co nabídnout a ony by se od ní odvrátily.  Jestliže by současný ministr financí prosadil navrhovanou oblast úspor zákonem o státním rozpočtu na příští rok, zmařil by tím možnost vymanit alespoň částečně voliče levice z hrozícího poškození jejich zájmů. Pokud by levice vyhrála volby, nezbylo by jí než přihlížet rostoucí nespokojenosti jejích voličů. Tím se hraje o volební porážku levice nikoli v těchto, ale v příštích (možná mimořádných) volbách… Odsun termínu voleb má dostat sociální demokracii do časové tísně, aby po volbách pokud možno nemohla účinně zasáhnout do přípravy státního rozpočtu a zvolit jiné nástroje k potlačení schodku, takové které by nevedly k nespokojenosti jejích voličů.

Novináři, jako překážka informovanosti

Občané očekávají od novinářů informace o tom, co se děje v politice. Informace nedostávají, protože valná část novinářů, kteří by měli být politickými zpravodaji spoléhá na vlastní intuici a někdy i po letech strávených v předsálích nejdůležitějších politických kolbišť netuší téměř nic o podstatě procesů, které tam probíhají. Otázky, které pokládají , jsou často zcela mimo kontext a informace novináře míjejí, protože nerozumí obsahu sdělovaného.  Všímají si jen povrchu událostí nevnímají procesy,  dokud nevyústí v „událost“, ani potom nechápou spojitosti. Jen malá menšina novinářů většině procesů rozumí a z odpovědí na jejich smysluplné otázky dovodí zbytek.  Mnoho si nechají pro sebe, protože to nemohou nebo nechtějí publikovat. Jen minimum z jejich znalosti se dostane do médií a jen minimum z minima ke čtenářům,  posluchačům a divákům, kteří jsou zahlcováni balastem pseudoproblémů, které bez neznalosti kontextu nemohou složit do obrazu odpovídajícího realitě.

Toto je důvod, proč v nastalé situaci slyšíme, vidíme a čteme takové názory a stanoviska k odkladu voleb. Tupější novináři pak dokážou uvažovat pouze v intencích vlastní omezenosti a ani nekladou otázku „proč“. Naivně věří, že vědí: „ Jde přece o koryta! Jde o to, jak se co nejrychleji prodrat k moci …. Jak si na co nejdelší dobu zajistit stálý plat poslance…..“.  Taková pitomost…

Občan se rozhodne i bez informací

Ještě hloupější  jsou náznaky nebo tvrzení o obrovské nehospodárnosti, když strany prezentované hloupými novináři jako nástroje zla, utrácejí „naše“ peníze na „svoje“ nesmyslné propagační materiály, aby se pomocí lží dostali ke korytům. Propagační materiály by nebyly tak stupidní, kdyby experti neměli prozkoumáno a spočítáno, že sdělovat něco složitého je neefektivní, protože občané si stěží umějí představit milión a už vůbec ne miliardou a delší větu ani nedočtou. Reagují jen na symboly symbolů a blbosti, které jim uvízly v hlavě ze včerejší televizní reportáže. Ty pak bez kritiky přijímají v přesvědčení, že je to jejich názor vyplývající z hluboké životní zkušenosti.

Téměř nikdo netušil, proč možná bude odsunut termín voleb a přesto 40% dotázaných bylo podle agentury STEM „pro“ a 42% „proti“ a jen 18% „nevědělo“. V té době 53% dotázaných tvrdilo, že chápe, o co Ústavnímu soudu jde. To znamená, že 29% dotázaných přiznalo, že nechápe o co jde, a současně projevilo jasný názor…  Jenže z oněch 53% sotva setina tušila, jaký je smysl rozhodnutí Ústavního soudu. Tento smysl jen částečně vysvětlil předseda ÚS Dr. Rychetský až o dva dny později. Ve skutečnosti tedy více než 80% dotázaných projevilo „vlastní“ jasný názor, aniž by tušili, jaký může být obsah a dosah rozhodnutí. Ani oněch 18% dotázaných, kteří „nevěděli“ na tom není lépe, pravděpodobně ani nevěděli, že US nějak rozhodl. Jen zlomek z nich projevil svým stanoviskem kvalifikovanou neznalost. Věděli, k čemu se mají vyjádřit, jen nevěděli jak, protože kriticky uznali, že především nemají dost informací. To byli ti jediní, jimž má smysl adresovat složitější úvahy. Ale je to efektivní, když je jich tak málo? Ve skutečnosti jasné stanovisko plyne z toho, že 40% dotázaných nenávidí politické strany. Konzumují totiž bláboly o nepravostech politiků, ale nic podstatnějšího o smyslu politiky. Demokracii zabíjí mediální manipulace a možná ještě víc mediální tupost.

Neinformovaný občan jako účinná zbraň proti demokracii


Politici jsou advokáti u soudu o budoucnost. Jestli budou špatně hájit zájmy svých voličů, voliči si je příště nenajmou (pokud rozpoznají, že zájmy obhajované volenou stranou nejsou  jejich). Politické strany musí inzerovat, aby dostaly zakázku.  Občan klidně nakupuje nesmysly, na které viděl reklamu, a vůbec mu nevadí, že v přemrštěné ceně platí i náklady na reklamu, tedy na vlastní oblbování. Politická strana vydá sto miliónů, aby získala milión hlasů. Za vynaložené peníze by mohla každému voliči koupit dostatečně objemnou knížku s popisem své nabídky. Jenže experti vědí, že by to bylo neefektivní, protože občané nečtou, ale rozhodují se, aniž by tušili. Vždyť lidé stejně tak nakupují prací prášky podle blbých reklam a nikoli podle výsledků objektivních analýz.

Občané pod vlivem pěstované nenávistí k politickým stranám rezignují na podpis plné moci někoho z obhájců. Možná se tím vyhnou zrady svých zájmů, možná promarní příležitost své zájmy prosadit, ale určitě se vzdávají příležitost kvalifikovaně ovlivnit vlastní osud, protože ve složitém a pro občany neznámém světě boje o veřejné zájmy se neorientují.

Ivan David
Psáno pro Prvnizpravy.cz


Anketa

Ohrožuje podle vás nový migrační pakt bezpečnost naší republiky?

Ano 70%
transparent.gif transparent.gif
Ne 15%
transparent.gif transparent.gif
Nevím 15%
transparent.gif transparent.gif