Chybí věrohodná organizace, která by sledovala problém lidských práv doma, píše americký novinář Matt Taibby a vztahuje to i na očkování.

Máme za sebou dvacáté výročí útoku na newyorská dvojčata a dějiny chtěly, aby se sešlo s dalšími přelomovými událostmi. Spojené státy se spojenci stále ještě vydýchávají bleskovou porážku v nekonečné válce v Afghánistánu, světem valí nová vlna delty a zrovna v USA se šíří z bezmocného jihovýchodu a severozápadu, které jsou v zajetí klimatických katastrof.

Amerických případů Covidu-19 zatím není tolik jako v lednu, ale podstatně nakažlivější delta je opravdu drsný soupeř, když uvážíme, že očkování už nastoupily tři čtvrtiny americké populace příslušného věku. Dvě dávky dostalo 178 milionu Američanů, přesně polovina obyvatelstva, a dalších 1,2 milionů už se nechalo ďobnout potřetí.

Americký prezident Joe Biden vidí v očkování nejdůležitější cestu, jak z toho ven. Jenže Spojené státy patří k těm nejváhavějším, v posledních dvou týdnech stoupl podíl plně očkovaných jen o čtyři body. Biden proto neváhal nařídit očkování pro federální zaměstnance jako povinné. Nejen pro ně, ve čtvrtečním projevu k národu vyhlásil povinnost i pro velké zaměstnavatele, aby zajistili očkování personálu. Povinnost podstoupit očkování se tak vztáhne na dvě třetiny všech amerických zaměstnanců.

V éteru okamžitě vzplála bitva, zda prezident nepřekročil ústavní pravomoci a nepokouší se pošlapávat demokratické principy a občanské svobody. Obhájci prezidenta ještě přilévají oleje do ohně. Kdosi přišel s nápadem, že váhavci by se měli „povolat“ k federální službě, naočkovat, a zase propustit. Na CNN doporučila medicinská analytička Leana Wen (Wen Lin-jen), aby se pro neočkované sestavil seznam jako byl „No-Fly List“ (nesmí do letadla) za války proti teroru. Žádné ústavní právo vstupu do letadla přece nemáme. Neočkované na chodníku přirovnala k opilým řidičům, kteří také ohrožují druhé, a radí srovnatelné tresty.

Deník USA Today navrhuje doplnit Bidenovo nařízení ještě o povinné nošení roušek, což je v Americe evidentně něco jiného než ve smířlivějším Česku. Ale v letadle už povinné je, a tak Úřadovna pro bezpečnost dopravy (TSA) oznámila, že zdvojnásobí pokuty za nezamaskovaný obličej. Biden to okomentoval suchým: „Kdo chce porušovat pravidla, musí být připraven zaplatit.“ Na adresu 80 milionů Američanů, kteří dosud nejsou očkováni (zbytek obyvatelstva je podměrečný) prohlásil, že trpělivost je u konce a „jejich odmítání už nás přišlo hodně draho“.

Americký nezávislý novinář Matt Taibby z www.Taibby.substack.com , ze kterého čerpám, protože jde o mimořádně spolehlivý a pečlivý zdroj, to komentuje slovy, že se jedná o nejdůraznější varování od časů prezidenta George Bushe mladšího, který prohlásil na adresu teroristů „vykouříme je z jejich děr“.

Reakce Republikánů je však předvídatelně nepřátelská. Zaznívají obvinění z překročení vládních pravomocí, diktátorského přístupu, absolutní neústavnosti  nebo dokonce „rádoby autokratického přístupu“ (Biden se o to snaží, ale nejde mu to). Tak jo, říká si Taibby, ale teď jde taky o to, kdo to říká. Nedošlo před časem ke stejnému překročení vládních pravomocí, diktátorskému přístupu k vládnutí a ignorování ústavnosti, které Republikáni naopak schvalovali?

Chtějí-li Republikáni někomu něco vyčítat, měli by si nejprve nasypat popel na hlavu a kajícně prohlásit aspoň toto: „Krátce po roce 2000 jsme začali budovat nejostudnější mimoprávní a antidemokratickou vládní infrastrukturu, jakou kdy svět viděl, a tyto mechanismy jsme navrhovali jako tajné a bez kontroly. Takže je to všechno nebo většinou naše vina, když teď demokratická administrativa tyto naše myšlenky nasazuje všude, i proti našim voličům. Spáchali jsme to my a litujeme toho.“

Není pochyb, že Republikánská strana toho schopná není. Její modus operandi po desetiletí spočíval v systematickém odměňování darů od zbrojařských firem a těžařů ropy a plynu, kterým za to snižovala daně a rušila regulaci. Hlasy voličů na to získávala máváním vlajkou a předstíráním, že zná vůli Boží. Zmíněná TSA, která vznikla za Bushe a dostala pravomoci prohledávat a odposlouchávat lidi nejen na letištích, ale vlastně všude, klidně rozdávala pokuty 1500 dolarů jen „za nevhodné chování“ na kontrolních stanovištích.

Taibby vypočítává, co všechno se dělo po 11. září 2001. Začalo to prvním kongresovým oprávněním pro užití ozbrojené síly (AUMF), které prezidentu poskytlo jednostranné právo pro vojenský zásah proti „národům, organizacím a osobám“ které „plánovaly, spáchaly nebo napomáhaly“ útokům  z 11.9.  Ačkoliv už tohle bylo docela dost, právník Bílého domu John Yoo to doplnil interpretací, že prezident má právo vést válku i „preemptivně“, pokud to považuje za nutné, ať už cíle „jsou nebo nejsou spojeny se specifickými incidenty z 11. září“. Smí vlastně všechno.

Takže požadavek, aby si Biden vyžádal souhlas Kongresu pro povinné očkování, může být oprávněný, ale nesmí jej vznášet ten, kdo oslavoval Bushovo „já rozhoduju". Bush pak využíval exekutivní rozhodnutí tak často a na tolik věcí, že celé generace vyrůstaly, aniž by tušily, že kdysi byl zapotřebí k vyslání amerických vojáků do války souhlas zákonodárců, konstatuje Taibby.

Americký nezávislý novinář pak vypočítává „nejobscénnější autoritářské praktiky“ z té doby. Jednou z nich bylo rozšíření válečných uzancí o „nezákonného bojovníka“, pro kterého neplatí Ženevské konvence nebo spravedlivý proces podle trestního zákoníku. Rozšiřoval se tak počet osob z celého světa, které nebyly z ničeho formálně obviněny, jen byly prostě sbaleny a uvězněny na Guantánamu nebo jinde. Uznávalo se právo unášet a utajeně zadržovat osoby kdekoliv na světě, ať už na základě obvinění, nebo bez, a mohli to být i američtí občané. Také program masového a všeobecného odposlechu a sledování po celém světě, ke kterému se přiznal v pamětech tehdejší šéf NSA Michael Hayden, nepokrytě porušoval zákony o dohledu nad vlivy ze zahraničí.

Pro tyto účely byl sestaven seznam osob nepřátelských establishmentu nazvaný Terrorist Screening Database, pod kterým se skrýval také neblahý seznam „No-Fly List“. Zahrnoval zhruba milion lidí bez šance na spravedlivý proces nebo transparentnost, a netýkal se jen toho, že nesmějí do letadla. Umožňoval státní zásahy, které lidem znemožňovaly získat práci, přijetí do školy, dostat úvěr a tak dále. Vedle toho byly uzavřeny dohody s telekomunikačními společnosti a dalšími institucemi, že poskytnou přístup k lékařským, školským nebo komunikačním záznamům a není k tomu třeba žádné povolení. Společnosti, které tato data uchovávaly, měly zakázáno zákazníky varovat.

Nakonec vznikl i program cíleného zabíjení na dálku pomocí dronů. Byl to demokratický prezident Barack Obama, kdo je poprvé použil i k zabití dvou Američanů bez soudu, pravda, člena Al-Káidy a jeho syna. Někteří z tvůrců tohoto systému totiž přeběhli k Demokratům, a tak dodnes přetrvává mnoho z tohoto modelu pohodlného vládnutí. Ostatně, nakonec byl namířen i proti prezidentu Donaldu Trumpovi, který se nesměl dozvědět, co přesně proti němu mají, a když to vylezlo ven a podařilo se to vyvrátit, Muellerova komise přišla se šalamounským závěrem, že Trumpa neobviní, ale ani neočistí.

„Bidenovo nařízení povinného očkování je pravděpodobně předzvěstí dalších tvrdých opatření, které budou novou verzí našeho politického moru. Připravte se na očkovací průkazy, rozpoznávání obličejů a permanentní stálé sledování „očkovacích váhavců“ a spoustu dalších věcí. Sám sice nemám úplně jasno jak přistupovat k povinnému očkování, ale bylo by skvělé, kdyby tu byla alespoň jedna seriózní politická organizace, která by dohlížela na dodržování lidských práv,“ shrnuje Taibby a možná by tím mohl inspirovat i některé z českých politických cestujících, kteří se chystají do Washingtonu a lidská práva mají dávno ve svém repertoáru.

S očkováním jsme na tom podobně jako Američané, třetina národa váhá, delta se šíří, a tak někteří začínají s třetí dávkou, obklopeni těmi, co nic nemají. Nebo mají? Máme počítat protilátky? Kdo ví? Předvolební spory o očkování působí dojmem, že koronavirus má být tím hlavním, kdo přijde k urnám.

V amerických válkách proti teroru Česko ustrašeně přicmrndávalo, protože pípnout proti by znamenal konec. Avšak i to naši zemi změnilo, stupňujeme zbrojení a neváháme co chvíli někomu vyhrožovat, aniž by byla patrná seriózní snaha popsat a zhodnotit skutečná nebezpečí. Debata k 11. září byla u nás dost plytká, ale témata, vytažená americkým nezávislým novinářem Mattem Taibbym, jen tak nezastarají. O volbách na ně asi nedojde, tak snad 17. listopadu.