Důvody není třeba blíže uvádět, jsou k dispozici na webových stránkách .

Dotace půldruhého milionu korun není velká, ale ani zrovna malá částka. Jistě by se za ni dalo pořídit mnoho věcí, ale to není ani tak důležité jako fakt, že jde  také o peníze daňových poplatníků, včetně ateistů, kterých je převážná většina a které jsou použity na církevní majetek. Jakkoli je kostel sv. Václava v Hulíně  zapsán v Ústředním seznamu kulturních památek ČR a je významnou stavební dominantou Hulína, stále jde o majetek církve. Ten majetek, o který církev tak usilovala a když jej dostala, včetně finančních náhrad, tak na jejich opravy a údržbu ku podivu nemají dostatek finančních prostředků. Kam tedy jdou ty miliony, které jim jsou každý měsíc, každý rok vypláceny? Kam jdou zisky z navrácených lesů, polí, rybníků atd., že církev není schopna pokrýt potřeby na údržbu či opravu svého (navráceného) majetku a to v naprosto zanedbatelné částce 1,5 mil. Kč? Nedávno jsem poukazoval na podobný případ v Holešově, kdy Městský úřad Holešov na opravu oltáře a věžních hodin místního kostela rovněž přispěl přes více jak dvě sta tisíc korun!

Nemám naprosto nic proti opravám kostelům a jiným pamětihodnostem, ať už jsou v majetku toho či onoho, ale logika říká, že opravu či údržbu má hradit vlastník. Pokud na to vlastník nemá dostatek finančních prostředků,   má, v tomto případě i církev, možnost požádat o finanční půjčku. Těch, kteří půjčku rádi poskytnou, je celá řada. Co mě však vadí je skutečnost, že chamtivá církev získala zpět majetky a nemovitosti a to v ne zrovna malé hodnotě, které jsou navíc ještě výnosné (viz lesy, pole, rybníky atd). Když však přijde na potřebu opravy některého místního kostela, církev  najednou nemá dostatek financí a žádá o dotace místní samosprávu, v tomto případě kraj.

Okolnosti, které situaci způsobily, nijak neospravedlňují zastupitelstvo  Zlínského kraje, aby použilo finanční prostředky občanů-ateistů pro tyto účely. Mohu se také ptát, kolik na opravu přispěli sami věřící? Nechci  v žádném případě osočovat věřící občany, neboť je zřejmé, že jen z jejich prostředků by se asi oprava střechy kostela neprovedla, ale je především na vlastníku, tedy církvi, aby investice na opravu zajistila.

Není pochyb o tom, že církev  prostředky na opravy a údržbu svých nemovitostí jistě má, resp. by měla mít. Je to totiž stejná hospodářská jednotka, jako každá jiní organizace. Dotační částka 1,5 milionu korun je v podstatě marginální záležitost. Jen pro připomenutí, že kromě dnes státem vyplácených finančních náhrad za nevydaný (nevrácený)  majetek v řádu desítek milionů korun, stát ještě velkoryse přispívá na pokrytí provozních nákladů farností, na mzdy knězů apod. Je to normální?

Nepochybně svou roli pro poskytnutí dotace na opravu kostela v Hulíně sehrál   i sám hejtman Čunek, představitel KDU-ČSL. To jen potvrzuje, že církev zneužívá svého postavení, posiluje svůj vliv ve sférách státních samospráv a to navzdory tomu, že by v řádu několika let mělo dojít k tzv. definitivnímu odloučení církve od státu. Zatím to vypadá, jako by tomu mělo být naopak. Nebo že by přece jenom?