Dlouhý zástup zájemců v drtivě většině vyjádřil svůj nesouhlas s tímto postojem zastupitelů. Zaznívaly tam zajímavé informace, souvislosti, dokonce i pamětnice a potomků přímých účastníků událostí v roce 1945. 

Tentokrát však se za zastupitele postavilo i několik studentů. I ti podle hesly „Dialog má smysl“, „Brno podporuje dialog“ a „Dialogem proti strachu“ patrně nepochopili, že dialog už se dávno vedl a teď jde o majetky. V dokumentu „Zásadní prohlášení“ se tím sudetští Němci netají. Naše mladá generace je kolosálně naivní, když si myslí, že jde o nějaké vzájemné virtuální odpouštění si nad hroby předků, Kolosální je to proto, že jejich rodiče v roce 89 mnozí uvěřili, že nám chce západ pomoci. Tak  se rozhlédněte, co nám po té pomoci zbylo. Jediné, čeho hojně přibylo, jsou vysoké školy. Ty jsou plné studentů se stejně hloupou důvěrou v západ, jakou měli v roce 89 jejich rodiče a prarodiče. Oni pak nejsou ochotni, možná ani schopni poučit z našich chyb. 

Opravdu stojí za to poslechnout si názory obou stran a také si užít hlasování zastupitelů, kteří při hlasování o podpoře nebo zrušení srazu na chvilku „usnuli“ nebo dostali křeče, protože hlasování se jich zúčastnilo cca 15 i přes to, že jim přísaha nového zastupitele připomněla, pro koho tam vlastně jsou. Z PADESÁTI PĚTI to opravdu není mnoho. Zastupitelstvo města Brna mě přesvědčilo, že ono stávající zájmy města ani naší země nehájí. Je nutná změna.

Ještě když jsme stáli na schodech, odehrála se situace, která by mohla nabýt na významu. Muž, který už dozrál do důchodového věku, tam přes nějaký megafon vyzval přítomné, aby se v tomto směru tedy postavili snahám německých revanšistů a našich kolaborantů. Rozdával kontakty na sebe a měl docela úspěch. Dospěl patrně k závěru, že toto téma je nadstranické a hodně sjednocující. Asi si uvědomil, že se zde sešli lidé, kteří patří do různých, většinou malých stran a uskupení. Jejich členové i když vědí, že v parlamentu nikdy nebudou, přesto i proto je nechtějí opustit pro svůj program a přátelské vztahy. Dále lidé, kteří nikdy v žádné straně nebyli nebo byli ve třech či čtyřech stranách, ze kterých zklamáni odešli. Ti všichni se tam potkali. 

Bylo by myslím užitečné, kdyby se podařilo je lépe propojit ke společnému prosazování dohodnutých cílů. Rozšířit a zdokonalit to, co už funguje, ale posunout to na lepší úroveň. Myslím si, že lidé, kteří nechtějí být straníky, ale jsou ochotni se postavit za prosazování jednotlivých cílů do stejné řady, je dost. Malé strany a spolky by tak mohly zvýšit svůj význam i přes hranice regionu.