Tento dokument jasně deklaroval, že českoslovenští Němci nejsou etnografickou skupinou, ale politickou entitou, která vyznává jinou loyalitu, vzájemnost a sounáležitost než loyalitu, vzájemnost a sounáležitost s Československem. Můžeme si u příležitosti dnešního výročí připomenout jeho osm bodů.    

• 1. Nastolení úplné rovnoprávnosti sudetoněmecké národnostní skupiny s českým národem.

• 2. Uznání sudetoněmecké národnostní skupiny jako právní osoby za účelem zachování tohoto rovnoprávného postavení ve státě.

• 3. Stanovení a uznání sudetoněmeckého územního osídlení.

• 4. Vytvoření sudetoněmecké samosprávy na územích osídlených sudetskými Němci ve všech oblastech veřejného života, jež se týkají zájmů a záležitostí sudetoněmecké národnostní skupiny.

• 5. Ustavení zákonných ochranných opatření pro ty sudetské Němce, kteří žijí mimo území souvisle osídlená sudetskými Němci.

• 6. Odstranění křivd spáchaných na sudetských Němcích od roku 1918 a náhrada škod, které těmito křivdami vznikly.

• 7. Uznání a realizaci zásady, podle níž by v německých oblastech měli pracovat němečtí veřejní zaměstnanci.

• 8. Plná svoboda přiznání se k německé národnosti a k německému světovému názoru.

Národnost je něco jiného než politická příslušnost či světový názor. Etnická, etnografická a jazyková sounáležitost a vzájemnost je něco jiného než vzájemnost a sounáležitost vůči politickému národu a loyalita ke státnosti, státnímu uspořádání, politickému systému a nedílné suverenitě. 
Je zcela namístě se ptát českých pořadatelů, hostitelů, podporovatelů a obhájců brněnského sjezdu, zda jeho účastníci přijíždějí posilovat vzájemnost a loaylituetnickou, či spíše vědomí své příslušnosti k politickému národu – popřípadě ke kterému. K „sudetskému“? Velkoněmeckému? Bruselskému a unijnímu? Nebo že by k politickému národu České republiky?

Známe odpovědi na tyto otázky? Klademe je vůbec? Kladou si je hostitelé a pořadatelé? Možná se k tomu ještě nedobrali, protože jsou zaneprázdněni úvahami, komu tentokrát připadne role lorda Runcimana…