Nikým nechtěná vláda Jiřího Rusnoka končí, organizační výbor poslanecké sněmovny již vyřadil z projednávání řadu vládních novel a dokončuje se ustavení výborů, komisí a delegací. První pracovní zasedání výborů se zaměřilo na projednávání jednotlivých kapitol státního rozpočtu na rok 2014 s cílem projednat jej a schválit do konce tohoto roku. Proto je možná vhodná se znovu vrátit nad výsledky předčasných voleb z pohledu budoucího vývoje české politiky.

Nedokonalý volební zákon, nedostatečná ukotvenost politických stran, jejich početně slabá členská základna s nepříliš silnými vazbami na občanskou společnost, politický pragmatismus provázaný klientelismem a potlačení soutěže politických programů prohloubilo nedůvěru občanů v politický systém země. nové To využily a zajisté ještě využijí nová a mesiášsky založená politická hnutí, postavená na silné negaci, na silném vůdci a na populisticky složeném programu či slibech. Projevil  se tradiční dvacetiletý cyklus politických a společenských změn, generační obměna politiků a demokracie české politické scény.

Chronickým problémem na naší politické scéně je KSČM, která se stala překážkou utváření akceschopných vlád. Tato protisystémová strana ubírá levicové voliče a je zneužívána českou pravicí k ryzí antikomunistické propagandě. Dlouho neřešené problémy země, klientelismus provázaný korupcí, vliv podnikatelů a peněz na rozhodování politiků a omezená vnitrostranická demokracie zastavila rozvoj a stabilitu českého politické systému. Prostě velké politické strany se staly slabšími a příklad ODS ukazuje, že pokud si to vedení stran neuvědomí, pak mohou dokonce pozbýt vliv na budoucí politický vývoj v České republice.

Přesto, že volič pořádně zatřásl českou politikou a přibylo protestních hlasů, lze dobrou vládní politikou zlepšit pošramocenou pověst naší politiky. Nicméně nejen vládní angažovanost, ale i posílení vnitrostranické demokracie, zvýšení počtu členů a konkurence uvnitř stran, větší otevřenost politiky a zejména řešení problémů lidí na všech úrovních je cestou ke stabilizaci politického systému. Občané v průběhu času uvidí, zda jejich protestní volba měla či neměla smysl. Či zda populismus a jednoduchá řešení nebyla pouze pozlátky všehoschopných politiků. Politické strany se doposud většinou zabývaly samy sebou, namísto prosazování svého politického programu a konkrétního řešení. A rozhodně to chce návrat k politické soutěži myšlenek a idejí.

Antonín Seďa