Na první pohled zaujme rozdíl mezi spotřebiteli a podnikovou sférou. Česko vstupovalo do krize s nejvíce přehřátým trhem práce, a i díky tomu zatím nezaznamenalo nijak dramatický nárůst nezaměstnanosti. Ta stoupla z březnových 3 % zatím velmi pozvolna na 3,6 % a stále platí, že nezaměstnaných je méně než volných (neobsazených) pracovních míst. Svoji roli bezesporu sehrály také relativně rychle nasazené programy Antivirus (česká verze kurzarbeitu), které podle dostupných údajů stále pomáhají více než 150 tisícům zaměstnanců udržet si místo. I proto ostatně české domácnosti zatím s útratami nijak výrazně nešlapou na brzdu. To by ostatně měl potvrdit i dnešní výsledek maloobchodu za červen – útraty domácností (bez zahrnutí aut) by měly být přibližně stejné jako před rokem. Zcela jiný obrázek nabízí pohled na druhou tvář ekonomiky – nejvíce zasažené části podnikového sektoru. Ať už se jedná o oblasti narážející na proti-covidová opatření (doprava, cestovní ruch, vybrané služby) nebo na odvětví pociťující z důvodu opatrnosti výrazný propad poptávky (automobilky, strojaři), výsledek je stejný – v těchto koutech ekonomiky jednoduše převládá strach a obavy.

Zatímco letní útraty domácností jako by se vracely do normálu (i když v trochu jiné struktuře než před rokem), velká část podnikové sféry šlape na brzdu, odkládá investice a spoří kde může. Bohužel je spíše pravděpodobnější, že na podzim s koncem řady mimořádných opatření (od Antiviru po úvěrová moratoria) budu na úřadech práce přibývat noví žadatelé a horší nálada přeskočí z podniků na spotřebitele...