Jiní hovoří až o roce 2035. A proto je prý nutné zbrojit, zbrojit a zbrojit. Posílat desítky miliard eur na Ukrajinu, protože její stateční vojáci a vojákyně údajně umírají za Prahu a přitom oslabují to zlé Rusko. Nedává to smysl, ale věří tomu snad půlka Evropy, nevyjímaje část české populace. Od roku 1990 se nějak často bojuje za Prahu na různých kontinentech.

Jsou lidé, kteří na válce vydělávají desítky miliard a někteří i stovky. Jsou lidé, kteří se propagací války dobře živí. To jsou váleční štváči, kterých za válečnými řečmi se skrývá jejich ekonomický a politický zájem. A pak jsou tu masy lidí, kteří těmto řečem bez přemýšlení a analýzy věří. Ostatně učitelku Bednářovou odsoudili právě za to, že vyzývala žáky k přemýšlení a k tomu, aby nehltali všechno, co váleční štváči říkají. Ti, kdo jsou líní přemýšlet a věří, že Rusko nemá nic lepšího na práci než nás napadnout, jsou chciválkové. Nemyslí, jen papouškují názory na sítích. Omlouvám se přitom skutečným papouškům, mluvícím i nemluvícím. Chciválkové legitimizují válečné štváče bez toho, že by z toho něco měli. Pokud se mezi něco mít, nepočítá možnost pobírání invalidního důchodu za válečné zranění.

Manažerská logika vychází z potřeb, které uspokojuje tím, že si stanoví cíle, najde postup k jejich dosažení a vyčlení potřebné zdroje. Speciální vojenská operace (SVO) řešila potřebu zajištění vlastní bezpečnosti a eliminaci hrozby, která se vytvořila na západní hranici Ruska. A nešlo jen o Ukrajinu. Barevné revoluce, které byly nějak započaty, ale nedotaženy do vítězného konce, se udály v Bělorusku, Gruzii a Kazachstánu. Něco nepříznivého pro Rusko se odehrálo i v Ázerbájdžánu a Arménii. Moldavsko rovněž není Rusku nakloněno. Promyšleno to bylo vítězně pro západ, ale nevyšlo to podle plánu.

Myslím si, že logický řetězec „válka je pokračování politiky, politika je koncentrovaná ekonomika, peníze jsou na prvním místě a suroviny jsou peníze“ stále platí. Položme si tedy otázku, zda má západní Evropa něco, co Rusko nemá, potřebuje a chtělo by si to po vojenské porážce Západu vzít. Mě napadá mnoho věcí, které Západ nemá a Rusko ano. Rusko tedy nemá potřebu vést válku, aby si zajistilo suroviny. Naopak potřebuje mír, aby se mohlo věnovat těžbě surovin z vlastních zdrojů a obchodovat s nimi na světových trzích. Skutečnost, že Rusko nemá, co by Západu vzalo, a naopak pro vlastní rozvoj potřebuje mír, vylučuje ekonomický motiv pro vedení války proti Západu.

Válka nejsou jen výnosy z vítězství. Válka jsou i náklady, lidské oběti, zničená infrastruktura a zpomalení rozvoje. Pro Rusko by válka se zeměmi NATO představovala náklady ve stovkách bilionů rublů. Pokud by se protáhla, mohly by náklady a ztráty dosáhnout i kvadrilionů rublů. To je jednička s patnácti nulami. Podle údajů z internetu jsou výdaje na SVO v roce 2025 odhadovány na 15,5 bilionu rublů. Ztráty na životech by představovaly desítky milionů lidí – a to pouze za předpokladu, že by se válka obešla bez použití jaderných zbraní. Péče o válečné invalidy a ztráta i deseti milionů mužů by způsobila enormní demografické, sociální a ekonomické problémy. Porovnání nákladů a možných výnosů z války vedené Ruskem proti Západu nedává žádné racionální odůvodnění pro její zahájení ze strany Ruska.

Podívejme se i na technickou stránku vedení takové války. Potenciální fronta by sahala od hranic s Finskem až po Černé moře. To je zhruba 5000 km. K tomu je nutné připočítat operace v Černém moři, kde by se ruská Černomořská flotila střetla s námořnictvy Turecka, Rumunska, Bulharska a dalšími loděmi z Velké Británie, Francie či Německa. V Baltském moři by se ruská Baltská flotila utkala s námořními silami Finska, Norska, Švédska, Polska, Dánska, Velké Británie a Německa.

V současnosti má Rusko k dispozici pozemní síly čítající odhadem 800 000 vojáků. Z tohoto počtu je ale nutné odečíst asi 600 000 vojáků sloužících v týlu a logistice. Pokud by zbývajících 200 000 vojáků mělo rovnoměrně krýt frontu dlouhou 5000 km, vycházel by na jeden kilometr pouhých 40 vojáků. Vojenská teorie přitom pro vedení obrany či útoku požaduje na 1 km fronty minimálně 300 vojáků. Na celé délce fronty by tak bylo potřeba asi 1,5 milionu až 2 miliony bojovníků. Při novém způsobu vedení boje s masovým nasazením dronů a precizní munice mohou být potřebná čísla jiná. Pokud však připočteme zázemí, logistiku a síly pro střídání a odpočinek jednotek, blížíme se potřebám až deseti milionů vojáků. Ty je nutné vystrojit, vyzbrojit, vycvičit a stmelit. To Rusko nemá. Vojska NATO čerpají svou vojenskou sílu z populace čítající 950 milionů obyvatel. Bez USA má NATO asi 620 milionů obyvatel. Rusko má pouze 144 milionů, což je necelá čtvrtina. Státy NATO bez USA disponují asi 3 miliony aktivních vojáků plus záložníky. Rusko má 1,15 milionu vojáků a 1,5 milionu záložníků. Pro vedení války proti státům NATO tyto síly rozhodně nestačí.

Rusko nemá ani motiv, ani příležitost napadnout země NATO. Motiv nemá proto, že na Západě nemá, co získat. Příležitost nemá proto, že nemá vytvořeny prostředky k jeho poražení a ovládnutí.

Přesto by jedna možnost vzniku třetí světové války v termonukleární variantě existovala. Mohlo by se tak stát, pokud by západní země nadále provokovaly a uctívaly boha války Área tak dlouho, až by Rusko do války znovu dotlačily. Snad by mohla zasáhnout svou moudrostí Palás Athéna a Area včas zastavit. Zmatení chciválkové namítají, že válečné řeči vedou hosté v televizním pořadu moderátora Solovjova. Ano, vedou je. A vedou je i proto, že západní politici nedocenili fakt, že jaderná válka by byla válkou poslední, kde přeživší budou závidět mrtvým. Domnívají se, že se Rusko nikdy neodváží použít svůj jaderný arzenál, takže tato planetu ničící síla jako by neexistovala. Odstrašování, které drželo čtyřicet let studenou válku v chladu a zabránilo její proměně v horkou, tak ztratilo funkci. Proto Solovjovovi hosté volají po důkazu odvahy – tedy po demonstrativním použití jedné jaderné zbraně, které by vrátilo odstrašení jeho význam. Místo toho prezident Putin ukázal systémy jako Poseidon, Sarmat s Avangardem či Burevestnik. Pokud ani existence těchto zbraní neodradí válečné štváče, amen s námi.

Někteří Rusové volají po jaderné demonstraci, aby obnovili funkci odstrašení. Jiní se tomu brání. Předpokládají, že by u jedné demonstrace nezůstalo, i kdyby způsobila jen nepatrné škody. Psychologická bariéra by byla prolomena. Tvrdí-li západní generálové, že jaderné zbraně lze použít a že je možné v jaderné válce zvítězit, nebezpečně se tím zkracuje cesta mezi možností rozpoutat termojadernou válku a jejím uskutečněním.

Bohyně Athéno, kde jsi? Dej prosím špetku moudrosti těm chudým duchem na západě i východě. Občané jim dali moc i odpovědnost. Nebo snad nedali? Nevzpomínám si, že bych kdy volil Evropskou komisi, Stoltenberga nebo Ruteho. Civilizace vytvořila institut diplomacie, schopný vyjednat kolektivní bezpečnost pro všechny. Až miliony chciválků změní názor, všimne si toho i několik stovek válečných štváčů. Budou se muset umírnit a oželet miliardy z výroby zbraní. Možná pak začnou investovat do něčeho pro lidi prospěšnějšího než je válka.

Pane bože, už zase apeluji na zdravý rozum, přitom ze školy vím, že lidé myslí emocionálně a pouze racionálně si svá přesvědčení dodatečně zdůvodňují. Takže poslouchejme jejích volání po sbírkách na rakety Dana, na drony a na zlatou záchodovou mísu. A věřme přesvědčivému zdůvodnění: „Už zítra nás Rusko napadne“. Nebo ne? Vyslechnou si chciválkové i náš názor? Bude nám válečnými štváči dovoleno vyslovit své přání míru?