Zdeněk Ertl: Cítíte se v naší republice (ne)bezpečně?

KOMENTÁŘ

Ve Sdružení sportovních svazů České republiky dlouhodobě spolupracujeme se společností Sanep a v posledních dvou desetiletích realizujeme průzkumy s různým zaměřením, většinu z nich opakovaně.

22. června 2024 - 07:00

Jednou z oblastí, které sledujeme dlouhodobě, je bezpečnostní situace v naší republice. Průzkumy na toto téma obsahují více než dvě desítky otázek, ke kterým se vždy vyjadřují tisíce respondentů. S výsledky vždy seznamuji veřejnost, proto ani letos neudělám výjimku.

Podívejme se na dvě úvodní otázky. První z nich má více obecný charakter, vyjádření občanů, svědčící o míře jejich bezpečnostních obav, jsou ale zcela konkrétní.

     

Podívejte se na zcela jasné a o změně pocitů veřejnosti vypovídající trendy, které se nejvíce prohloubily v posledním roce, a zvažte, jestli vás naplňují optimismem, pohodou a radostí. Já musím přiznat, že výrazné nárůsty pocitu nebezpečí vnímám s velkou nelibostí.

Jestliže se v roce 2017 bezpečně (velmi bezpečně + spíše bezpečně) cítilo 78 % lidí a nebezpečně (ohroženě + spíše ohroženě) cca pětina dospělých obyvatel a letos se bezpečně cítí už jen větší polovina a ohrožení vnímá téměř 40 % z nás, myslím, že se to nelíbí nejen mně, ale převážné většině občanů.

Pocit bezpečí či ohrožení má ale vždycky své příčiny, proto se pojďme podívat na vyjádření lidí k další otázce.
Čeho se v ČR z pohledu bezpečnosti nejvíce obáváte:


            
Jestliže v roce 2017 bylo „bezstarostných lidí“ (ničeho z uvedeného + nevím) téměř 12 %, dne jich už je jen necelých tři a půl procenta. Prostě téměř všichni už se něčeho bojíme. Je to správné? Jsme spokojeni s tímto životem? Nežilo by se nám lépe beze strachů? Můžeme to sami nějak změnit k lepšímu?

V tabulce jaksi vyčnívá údaj z roku 2017, kdy se téměř polovina respondentů bála možné islamizace Evropy, což bylo spojeno s tehdy vrcholící uprchlickou krizí. Situace se v tomto směru zatím uklidnila, proto už se tato obava v dalších průzkumech nevyskytuje.

Obavy občanů z teroristických útoků, ohrožení kyberprostoru a z živelných pohrom se v posledních sedmi letech udržují přibližně na stejné úrovni, rozdíly jsou většinou v řádu statistické odchylky. Pokud jde o kyberprostor, jsem mírně překvapen tím, že občané vlastně nereagují na v poslední době velmi intenzivní varování části politiků, že znepřátelené země se nás v tomto směru chystají více ohrožovat. Buď lidé těmto zprávám příliš nevěří, nebo důvěřují realizovaným státním či soukromým opatřením k ochraně kyberprostoru, nevím.

Vývoj obav z energetické krize vlastně příliš překvapivý není, jelikož poměrně věrně kopíruje vývoj energetické situace u nás i ve většině evropských států.

Nežijeme v hermeticky uzavřené bublině, a proto je nepochybné, že oblasti, ve kterých občané vyjadřují největší obavy, jsou jistě zásadně ovlivněny probíhajícím ozbrojeným konfliktem mezi Ruskem a Ukrajinou a s ním spojenými synergickými efekty.

Za pozornost tedy jistě stojí výrazné posuny v zřetelně se zvyšujících trendech obav z nárůstu uprchlíků a z války na našem území. Od domácích i evropských politiků sice slyšíme mnoho uklidňujících slov o tom, že uprchlická krize je zažehnána, vyřešena, že jsou přijata účinná opatření proti nadměrné migraci apod., přesto ale vidíme, že více než čtvrtina dospělých obyvatel těmto proklamacím nevěří. Až budoucnost ukáže, kdo byl blíž realitě.

Před dvěma lety se války na našem území obávalo cca 10 % lidí, dnes je to už téměř dvojnásobek (18,1 %). Pokládám to za velmi zásadní a velmi negativní fakt, který nesvědčí o přílišné spokojenosti našich občanů.

Podíváme-li se na planetu Zemi, zjistíme, že někde se na ni stále válčí a bojuje, že malá část lidí válkami bohatne a výrazně větší skupina nevinných lidí strádá a umírá. I v našem nejbližším prostoru období relativního klidu zbraní bohužel skončilo. Ať už každý z nás vidí konkrétní příčiny současného válečného konfliktu v Evropě tam či jinde, je nepochybné, že příčinou většiny lidských obav včetně válek je homo sapiens a že zápas mezi dobrem a zlem probíhá nepřetržitě a je hlavní hybnou silou lidských dějin. Poučíme se někdy? Nebo jsme jako lidstvo doopravdy odsouzeni k neustálým nevraživostem, potyčkám o suroviny, peníze, vliv či moc? Budeme neustále válčit a bojovat?

Z dnes představených výsledků průzkumu jasně vidíme, že obavy lidí ze zhoršující se bezpečnostní situace výrazně narůstají. Je proto namístě se ptát, jak s touto skutečností naloží ti, kteří ji mohou zásadně ovlivnit. Jasně, souhlasím, že o svoji bezpečnost by se měl automaticky starat každý občan sám, ale naše individuální možnosti jsou v tomto směru v dnešní době zásadně omezené. Proto dnes musí tuto úlohu plnit především politici a státní úředníci.  

Jednou ze základních povinností státu je starat se o klidný a spokojený život občanů, tedy i o to, aby se nebezpečí v uvedených oblastech snížila. V případě, že nemůže anebo záměrně nechce uvedená rizika snižovat, měl by asi svým občanům – voličům zřetelně a srozumitelně objasňovat důvody svého počínání, s možnými riziky je odpovědně seznamovat a aktivně je připravovat, jak tato potenciální rizika řešit, až reálně nastanou. Domníváte se spolu se mnou, že naše politická reprezentace by měla svoje úsilí v tomto ohledu výrazně zvýšit?

Zdeněk Ertl


Anketa

Kdo by se podle Vás měl stát příštím americkým prezidentem?