Dynamika inflace dál zrychlovala přesto, že dočasně růst cen tlumilo odpuštění DPH na elektřinu a zemní plyn. Inflace je tak o více než procentní bod nad listopadovou prognózou centrální banky a do začátku příštího roku pravděpodobně vyskočí nad 7 %. A vyšší inflace není jediným pro-inflačním faktorem, který budou muset vzít centrální bankéři v potaz. Revidován vzhůru (nad prognózu) byl HDP za třetí kvartál, rychleji také rostly mzdy a především koruna je oproti prognóze ČNB o více než procento slabší. Současně s tím nedopadla zas tak špatně říjnová průmyslová výroby zatížená výraznými výpadky automobilového průmyslu.

A nové průzkumy mezi podnikateli v průmyslu ukazují, že napětí v subdodavatelských řetězcích sice částečně polevuje, inflační tlaky ve výrobě však dál rostou. To vše hovoří ve prospěch pokračování rychlého růstu sazeb. Na druhé straně, ČNB už není na začátku cyklu utahování měnové politiky a nemusí tak teoreticky tolik "spěchat" se sazbami k neutrálním úrovním. Navíc není úplně jasné, jak ekonomika zareaguje na bezprecedentní rychlost utahování měnových šroubů - podniky a domácnosti ovlivňuje nejen samotná výše sazeb, ale také rychlost změny. I proto by v jistou chvíli dávalo smysl zvyšování úrokových sazeb zastavit a rozhlédnout se, jaké jsou dopady mají vyšší sazby na reálnou ekonomiku a na inflační tlaky.



Inflační rizika v druhé polovině listopadu a v prosinci ovšem dál narůstala, a proto si budeme muset na takovou pauzu ještě chvíli počkat. Po posledních komentářích Tomáše Holuba z ČNB je pravděpodobné, že v prosinci sazby vzrostou o dalších 75 bps. Pak už by ovšem stálo za to na chvíli se zastavit a rozhlédnout se. I když bude samozřejmě hodně záležet na síle inflačních tlaků na přelomu roku (v extrémním případě až 10%) a na nové únorové prognóze ČNB. Tomáš Holub připouští, že na jaře příštího roku se sazby mohou pohybovat okolo 4%.