Zmíněný, pro média neznámý předseda neznámé strany PRO, v úvodní řeči podržel kolegu Vacka, i když za něj schytal kritiku všech možných známých stran a hnutí. Podle pragmatiků měl Vacka zapudit, aby zabránil politickým škodám způsobeným jeho větou o Východu. Já, i když s tím výrokem také nesouhlasím, si naopak velmi vážím toho, že riskoval ztrátu některých příznivců a postavil se za přítele. Přesvědčil mě o tom, že není ochoten obětovat každého, na koho voliči ukážou. Netuším, kolik příznivců tím ztratil, nebo získal. Bude to podle jejich povah. Myslím, že tým, kde se jeden k druhému nemůže otočit zády, dlouho nevydrží.

V sobotu jsem žasl nad tím, kam po hodinách stání došli, často staří a ne zrovna sportovně vypadající, účastníci protestu. V jejich odhodlání je naděje. Mluvil jsem například s lidmi, kteří cestovali 6 hodin než se postavili pod koně sv. Václava. Klobouk dolů, Martine a ostatní. Přál bych si, aby všichni, co se zúčastnili, mluvili o tom, co viděli a slyšeli. Média to za nás určitě neudělají. A ptám se těch, co mají důvod si stěžovat. Kde jste byli 16.9. a proč se vaše vůle po změně rovná nule? Kdo si myslíte, že to za vás odšlape a vykřičí? Až budete potřebovat ty, co mají nohy obroušené až po kotníky, může se stát, že nebudou slyšet, protože budou kopat kryt ve snaze přežít válku, které se také díky vašemu pohodlí a hlouposti nepodaří zabránit. Ale možná si jen dosyta a dlouho všichni užijeme stávající moudrou vládu.